Na hrázi mezi horní a střední nádrží VDNM jsem před sedmou. Ledově pofukuje. I přes šero končící noci je znát, že na vodě před kostelíkem žádné husy nejsou. Rozlet se konat nebude. Ještě je však brzy, aby husy odlétly k severu. Zřejmě se budou potulovat někde kolem rybníků. Obloha je čistá, jen nízko nad obzorem stojí hradba nízkých mraků. Auta se přede mnou míhají tam a zpět. Jsem opřený zády o Molendu a přes jejich rozmazanou hmotu pozoruji rodící se den.
Chvíli po sedmé přijíždí Ondra, hodnotíme situaci, já nechávám auto u rybárny a rozjíždíme se k Dolním Věstonicím. I tady stojíme chvíli na hrázi. Světla už je dost, ale žádné husy nejsou vidět ani z této strany střední nádrže. Mezi větvemi ostrůvků visícími nízko nad vodou a rákosovými břehy kousek pod námi přeletují kormoráni malí. Počítáme jich nejméně 14. Je tu také nejméně 8 morčáků malých.
Lemujeme pak jižní břeh spodní nádrže. Na poli u Milovic sedí tři orli mořští a nad námi krouží dva luňáci červení. Slunce už je na modré obloze a svítí, ale nehřeje. Zajíždíme mezi vodní plochy Štěrkovny Zaječí, ale ani tady překvapivě nejsou žádné husy. Jen občas se jich několik ozve z oblohy. Na vodě jsou jen kachny divoké a nízko nad námi putují k novomlýnským nádržím menší hejna chocholaček. Z křoví zpívají koňadry a babky, hlasitě něco neustále řeší vrabci polní, v korunách stromů se pohybují kvíčaly a jeden dva brávníci a na uschlém stéble vysoké trávy teple zasvítí cihlová hruď červenky.
Nu což, jedeme ještě dál do polí směrem k východu. Projíždíme Přítluky, Rakvice a zastavujeme až u Trkmanského Dvora. Vida, tady menší hejno hus konečně objevujeme. Na poli se pase asi 1200 hus běločelých a padesátka hus velkých. Dokonce odečítáme červený límec husy velké (K96).
Dál k Velkým Bílovicím husy v polích nejsou. Zdá se, že ani dnes spolu s Ondrou nenajdeme bernešky, které mu celou zimu slibuju. Improvizujeme a vracíme se zase k nádržím. Nejprve krátce prohlížíme cíp spodní nádrže u Šakvic a pak zajíždíme k silu u nádraží, kde si můžeme prohlédnout raroha velkého, na kterého sem celou zimu zajíždějí všichni ptáčkaři široko daleko, aby si tento druh mohli připsat do seznamu.
Projíždíme Strachotín a opět zastavujeme na hrázi, abychom prohlédli několik desítek hus velkých shromážděných ve dvou menších skupinkách. Není nad pěkný klín, povzdychne si Ondra, když koukáme na jeden menší na obloze. Nezbývá než se konečně podívat k rybníkům u Pohořelic. Snad budeme mít štěstí tam.
Jako první kontrolujeme z hráze Novoveský rybník. A jsme tu dobře. Sláva. Na jeho hladině plave koláč ptačích těl. Parkujeme u silnice na jižní straně rybníka a jde se observovat. Už teď je před námi kompatní hejno několika tisíců hus, ale od severu z polí přilétají další a další, tisíce a tisíce. Slunce v zádech, vzduch plný husího křiku a vlnících se řad a klínů hus běločelých, které přistávají přímo před námi. Jsem zahlcen, nevím, kam se mám dívat, pro změnu zasténá Ondra. Ale husy spolupracují, přibližují se k nám a rozprostírají se po větší ploše. Chvíli to trvá, ale nacházíme první bernešky rudokrké. Nejprve dvě, ty později rozhojní Ondra o další dvě, pak celé hejno zvedne orel mořský a když si ptáci zase posedají, nacházíme znovu čtyři ptáky, za nimi další dva a nakonec se seskupí a pohromadě jich vidíme sedm. Sedm bernešek rudokrkých. Vzápětí ještě jedna berneška bělolící. Usilovně čumíme do hus, které se občas s rachotem připomínajícím start letadla zvednou, přeskupí se a zase sednou před nás. Tohle je čirá nádhera, jezdím stativákem ze strany na stranu a nemůžu se vynadívat. Postupně objevujeme dvě běločelky s nevýrazným žlutým kroužkem kolem oka a konečně se mi také daří přečíst nějaký ten límec severské husy. Jsou dva, černé. Nejprve P2R a později PT1, kterou jsme viděli zdálky už 22. ledna, ale odečtem jsem si tehdy nebyl jistý. (Obě pocházejí z Nizozemska, jak zjišťuji doma. První byla límcovaná v roce 2011 a druhá v roce 2015).
S husami trávíme dvě hodiny. Ondra mě pak bere k autu, kde se loučíme a já se ještě jednou za husami vracím. Jen na půl hodinky. Od západu se na modrou oblohu nasunuje oblačnost. Je něco po jedné odpolední. Husy jsou teď dost daleko. Znovu nacházím rudokrkčky a sleduji, jak ptáci postupně odlétají zpět na pastvu. Objíždím rybník, abych se podíval, kde to je. Tak fajn, pokud se tu v příštích dnech vyskytnu, vím kde hledat. Ale byla to paráda. Konečně to vyšlo. A má pravdu ten Ondra, není nad pěkný klín. 🙂
Raroh velký (Falco cherrug) na svém tradičním místě na sile u Šakvic.
Čtyři z celkových sedmi bernešek rudokrkých (Branta ruficollis) při poledním odpočinku na vodě.
Husy běločelé (Anser albifrons) vzlétají po vyplašení orlem mořským.
