birdwatcher.cz

3.10.2024: Reparát

Reparát, neboli opravná zkouška. Tak přesně tuhle možnost jsem dnes dostal. Opravit si reputaci před sebou samým, birdwatcherskou reputaci, kterou jsem v pondělí dosti lehkomyslně hodil do koše. Ano, v pondělí jsem vyrazil hledat kulíka hnědokřídlého a vracel jsem se s tím, že jsem ho viděl. Tedy s největší pravděpodobností viděl. Stačilo se ale podívat na fotky, zamyslet se nad tím, proč mi ten pták už od samého začátku připomínal kulíka bledého, pak si přečíst úterní mail od pana Abrahámka, který se vrátil z pozorování úplně ve stejném rozpoložení, a všechno mi došlo. V pondělí jsem si prostě nechal utéci jedinečnou možnost vidět druh, který se u nás vyskytl poprvé a namísto něho jsem si odvážel pozorování naprosto běžného kulíka bledého. Ach jo.

Ve středu mi pan Abrahámek psal, že jeho reparát se zdařil a po více než čtyřech hodinách čekání kulíka hnědokřídlého zaznamenal. Já netrpělivě čekal do dalšího dne, jestli uspěju taky.

V osm ráno jsem na místě. Je docela zima, stále ještě šero a voda z louží a záplav zase o kousek ustoupila. Tentokrát mám gumáky. První pohled přes stativák na mělčiny polní laguny odhaluje desítky jespáků obecných. Jejich počet odhaduji asi na 60. Také labutí je tu přes stovku. Po hladině pořád plave několik potápek černokrkých, jsou vidět husice liščí a kousek od ptáků usedá mladý orel mořský. Překvapivě moc rozruchu nezpůsobil. Ale ano, přece jen zvedl pár větších bahňáků, které jsem předtím nezaznamenal. Je to osm kulíků bledých. Netrvá to dlouho, než si uvědomuju, že je jich vlastně jen sedm. Ten osmý pták je drobnější, lehce do zlata, má tenčí zobák a výrazný nadoční proužek širší za okem, a nemá jen takový široký nákrčník jako bleďáci, ale šedohnědé hrdlo jde v jedné barvě a sytosti přes hruď až na spodinu těla. Stačí, aby si na jeho vzhled moje oko zvyklo a nedělá mi pak problém ho opakovaně mezi kulíky bledými dohledat. Tak sláva, tentokrát mám v hledáčku opravdu kulíka hnědokřídlého. Dost často se ozývá slabým hlasem připomínajícím kulíky zlaté.

Přešlapuju v blátě a všemožně se snažím pořídit alespoň nějakou fotodokumentaci. Je to bída. Šero a uniformita hnědavé ornice na březích louže nedovoluje mému autofokusu ničeho se zachytit. Pár mázlin vzniká a s těmi se asi budu muset spokojit. Všichni kulíci se během mého téměř dvouhodinového pozorování dvakrát zvednou. Tehdy jsou vidět i rozdíly v letu kulíka hnědokřídlého oproti bledým. Je zřetelně menší, chybí mu bílý kostřec bleďasů a hlavně můžu vidět spodinu křídel – hnědá plocha bez černých skvrn v podpáždí. Tentokrát je to jasné.

Z okolních vinohradů se ozývají různé skřeky plašičů, nade mnou směrem do otevřených polí přeletuje početná letka volavek bílých a popelavých a co chvíli je slyšet hlas konipasa bílého nebo skřivana. Mezi nejbližšími alpinami ještě necházím jespáka křivozobého. Když odcházím potkávám dalšího birdera se stativákem na rameni. Teplota kousek po kousku stoupá a zdá se, že bude i slunečno. Čekat už ale nehodlám. Čeká mě ještě práce. Jsem rád, že se reparát povedl. Příště už tak lehkomyslný nebudu. To v každém případě.

Kulík hnědokřídlý (Pluvialis dominica), vlevo se zvednutými křídly.

Kulík hnědokřídlý (Pluvialis dominica) v porovnání s mohutnějším kulíkem bledým (vpravo).

Kulík hnědokřídlý (Pluvialis dominica).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *