Po vlahé noci rozzářené měsíčním bochanem, kdy jsem si na chajdě vytáhl postel ven pod širák, přichází krásné ráno s rosou v trávě. Něco před šestou už stojím dole na ulici a čekám. Přijíždí Vlastík Dobeš, se kterým pokračujeme pro Pavla Smejkala. S touto dvojicí vyjíždím do terénu po hodně dlouhé době a už se na to těším. Když pak uháníme po prázdné dálnici na Kroměříž, šplhá se právě nad obzor rudé slunce. Nad krajinou leží mírný opar.
Vystupujeme na kraji Záhlinic. Nad námi se prohánějí desítky žvatlajících jiřiček a vlaštovek. Tím nejzajímavějším tu dnes bude zřejmě stále upuštěný Svárovský rybník. V době tahu bahňáků je každý kousek obnaženého dna rybníka pro ptáčkaře požehnáním. Procházíme kolem Němčického rybníka a ocitáme se na břehu rybníka Doubravického. Zdržuje se tu 80 labutí a mám štěstí. Jedna z nich si právě protahuje jednu nohu podél boku a dává mi tak možnost odečíst kód na jejím žlutém kroužku (93MU). Později už má nohu pod vodou jako všechny ostatní labutě. Ozývá se vodouš kropenatý a nad námi přeletuje dvojice vodoušů šedých. Bahna Svárovského rybníka jsou opravdu plná volavek, bahňáků a čírek obecných. Volavek bílých je 57 a popelavých 68. Je mezi nimi i jedna stříbřitka. Z bahňáků dominují vodouši bahenní (30 ex.) a jespáci bojovní (20 ex.), mezi nimi loví bekasiny (4 ex.), vodouši šedí (11 ex.) a tmaví (12 ex.), pisíci (5 ex.), kulíci říční (5 ex.), dvojice jespáků křivozobých a nějaký ten vodouš kropenatý. Mezi racky sedí dva mladí rybáci černí. Kocháme se tou nadílkou dost dlouho, ale čeká nás ještě pár dalších lokalit a proto odcházíme. Podél Rusavy se prohánějí tři ledňáčci a konipas horský. Jdeme obloukem kolem Pláňavského rybníka, na kterém nic zajímavého není a potkáváme Jendu Havránka. Ten později na Svárovském rybníce pozoruje a fotí jespáka rezavého.
Následující hodinu se pohybujeme v polích severně od Pravčic. Nad vyšší navážkou zeminy tu v čerstvém větru svahuje desítka poštolek. Občas se objeví pochop nebo káně lesní. Prohlížím stativákem strniště, ale vzduch se už dost citelně chvěje a tak zaznamenávám jen přeletující konipasy bílé a jednoho lučního.
Proplétáme se poli a vesnicemi a nakonec parkujeme ještě u Hradeckého rybníka v Tovačově. Je těsně před polednem, obloha je čistá a slunce začíná pěkně připékat. Hráze jsou obsazeny rybáři. Mají tu nějakou soutěž. Sedí tu u zapáchající vody na přímém slunci, kolem se vznáší odér rybiny, ale oni si to zřejmě užívají. Prodíráme se mezi nimi jen ke kříži. Nad vodou se ukazuje jeden rybák obecný a čtyři rybáci černí. Obhlížíme pravou horní část rybníka. Je nacpaná lyskami, kachnami a labutěmi. Nacházíme mezi nimi nejprve jednoho poláka malého, pak další dvojici a nakonec sledujeme, jak se před námi tvoří dokonce desetičlenná skupina. Jsou to krásné kaštanově tmavě lesklé kachničky se zářivě bílým podocasím. Až vzadu podél rákosí poletuje nad hladinou asi 70 jespáků bojovných. Nepříjemné horko nás brzy zahání zase do auta. Pokračujeme přes Hrubčice, Bedihošť a Výšovice, zastavujeme, sledujeme dravce na polích a v termice a kolem jedné po poledni jsme zase doma. Byl to příjemný výlet v příjemné společnosti. Díky, pánové.
Ledňáček říční (Alcedo athis) na Rusavě.
