Bál jsem se, že se ráno neprobudím. Včerejší večer byl přece jen trochu živější, ale nakonec to zase takový problém nebyl. Před pátou jsem nachystaný k odjezdu. Čeká mě několik lokalit na Vyškovsku v doprovodu místních znalců. Těším se na to. Budou to nenápadná místa „za humny“, která dokážou překvapit. Těsně po páté nabírám Vlastíka Dobeše a několik minut nato Pavla Smejkala. Teď už se nechám jen bezstarostně navigovat.
V půl šesté vystupujeme u rybníka jižně od Mouřínova. Slunce už je na obloze a teď ho máme v zádech. Rybník s trsy orobince je nasvícen jako divadelní scéna. Sedáme tiše na břeh. Na vodě pokřikují lysky s mladými a do trávy prokvetlé vlčímy máky šplhají slípky. Ale těch ptačích hlasů co se všude kolem ozývá. Kdybych to zkusil, tak ani nestíhám psát všechny zpívající a vábící druhy. Zanedlouho začíná divadlo, které jen tak k vidění není. Nad vodní hladinou se objevují bukáčci, usedají na orobincové stolice, šplhají po jejich stéblech a čekají na krmení. Když se v těsné blízkosti sejdou dva sourozenci, napadají se a nemilosrdně na sebe útočí zobáky. Bratrská láska naruby. Z nás si moc nedělají, jako by jim zatím chyběl respekt a ostražitost. A dospělí mají co dělat, aby jim ucpali zobáky. Mladí jsou nejméně čtyři. Kolem hlavy nám prosviští krahujec se žluvím mládětem v pařátech. Za ním oba rodiče. Pozdě, křik už nepomůže. Je tu nádherně. Jen setkání s mladíkem se dvěma velkými psy, který se chce prát, nám to tu na závěr trochu kazí
. Východně od Bučovic je pod Vícemilicemi na toku Litavy pěkné nové biocentrum o dvou rybníčcích s ostrůvky a ostřicemi. I tady nás vítá hned po příjezdu pár bukáčků. Člověk by po dnešku řekl, že je to docela běžný druh. Na mělčinách je i několik bahňáků – vodouši bahenní a kropenatí a dvojice kulíků říčních. Roháči vozí na zádech mladé a v okolní vegetaci zpívají rákosníci zpěvní. Dovedl bych si představit, že tu půl dne sedím a jen koukám po okolí.
Na skok zastavujeme ještě na hrázi Uhřického rybníka, ale vidět jsou „jen“ kachny, roháči a potápky malé. Ale nikdy není žádné „jen“, když se člověk pozorně dívá. Před desátou už sedíme u Pavla, nad hlavou modrou oblohu a na stole je medové pivo nazvané „Lulečský Lulan“, které Pavel zkusil uvařit. Bylo velice příjemné dopoledne a už se těším, až zase takhle s místními vyrazím.
Jeden ze zvídavých mladých bukáčků malých (Ixobrychus minutus).
