Hned po ránu to vypadá na pěkný pařák. Obloha je bledě modrá a zem je nasáklá vodou po včerejším dešti. Přemýšlím nad tím, že bych se sítí vypadl do lesa, ale volá mi Jirka Liščák, že se na posečených polích u Nosislavi už týden objevuje orel křiklavý. Není to zase tak daleko a aspoň se podívám na nová místa. Volám Jirkovi zpět, že bych se za ním za hoďku zastavil.
Něco po půl desáté jsem v Nosislavi. Jirka mě bere do zvlněných polí s plochami posečené vojtěšky, s akátovými remízky a rozkvetlými bezovými keři podél vodní strouhy. Nad nasvícenými svahy poletují poštolky a káně, podél strouhy zpívají pěnice hnědokřídlé a rákosníci zpěvní, co chvíli se na obloze objevuje luňák červený a v loužích polní cesty hledají něco k sezobnutí letošní mladí konipasi bílí. Mezi bezovými květy sedí samec ťuhýka obecného, mezi řádky nizoučké kukuřice se krčí párek koroptví a ze všech stran se z výšky snáší lehký deštík skřivaních trylků. Je tu krásně. Nízko nad zemí loví pochop a na blízké hnojiště se po desítkách sletují špačci. Jsou tu ale i hrdličky divoké a hřivnáči. Závidím Jirkovi, jaké dokonalé safari má jen kousek od domu. Orla křiklavého registrujeme asi po půl hodině. Nízkým letem se blíží k posečené vojtěšce doprovázený neodbytnými pěvci. Orel je dost daleko na fotodokumentaci a navíc brzy mizí za výraznou terénní vlnou. Škoda, moc šancí na detailní pozorování nám nedal. Jirka se loučí a já parkuji na místě s pěkným výhledem, dávám dohromady stativák a rozhlížím se po okolí. Zůstávám tu dvě hodinky, koukám po káních a luňácích, ale křikloun se už neukazuje. Pak si všímám dost daleko na východě kroužících dravců. Mám podezření na dvojici orlů královských a v mapě hledám, jak se k nim přiblížit.
Dostávám se do polí severně od Křepic. Blízko loví nějaký prapodivný moták připomínající spíš pilicha než lužního a z remízku vzdáleného asi dvě stě metrů ke mně doléhá zpěv slavíka. Vzduch se tetelí a obloha se zatahuje. V termice se točí jen káně lesní. Pak si ale všímám přilétajícího dravce. Je to orel a zanedlouho se k němu přidává další. Řekl bych, že jde o dva orly královské. I ten štěkavý hlas, který od nich zaznívá, by tomu napovídal. Během krátké chvíle se nechávají v termice vynést do výšky snad půldruhého kilometru a mizí kamsi k jihu. Těším se, až si na počítači projdu těch pár fotek, které jsem stačil nacvakat, i když určením jsem si víceméně jistý. Je dobré se takhle občas podívat do polí, nesnažit se objet co nejvíce lokalit, ale jen tak sedět u auta a koukat kolem sebe. Opuštěnými asfaltkami pak frčím na Moutnice, Šaratice a dál přes Slavkov na chajdu. Osm druhů dravců během tří hodin v polích stálo za to.
Špačci obecní (Sturnus vulgaris) na hnojišti.
