Odpoledne vyjíždím zase k Vyškovu. Něco po páté parkuji na svém liduprázdném místě. Slunce svítí, ale zdaleka není takové dusno jako předevčírem. Už se tu cítím zase jako doma, doma na pustém ostrově na dohled civilizace, a přece tak daleko od ní. Svlékám se do půl těla a za chvíli je natažena osmnáctka. Z obilí po obou stranách pásu keřů se ozývají křepelky. Sedám do křesílka, nohy opírám o stolek před sebou a snažím se sledovat myšlenky Garyho Snydera, jehož Praxi divočiny právě dočítám. Klíží se mi oči, občas asi i usínám. Ze sítě přináším scirpáka, rákosníka obecného a o chvíli později černohlávka s mým předvčerejším kroužkem. Je tu ticho, pofukuje slabý větřík, jen od dálnice sem doléhá nikdy neutichající hluk. Nepustil jsem žádnou nahrávku, a tak je slyšet jen občasné čak čak strak šmejdících po okolí a čas od času zlehka spustí kousek svého nápěvu skřivan. Jinak je ticho. Balzám na duši. Něco po osmé stavím na kraj pole dravcovku. To už se rozjíždí nad západním obzorem neopakovatelné divadlo zapadajícího slunce a dlouho pak neustále se proměňující barevné plátno oblohy. Uff, je to nádhera. Dorůstající měsíc bledne a rozjasňuje tvář. Prohlížím si jeho krátery, jizvy, které schytal od kusů hornin putujících vesmírem. Zkouším i pár fotek mobilem přes stativák a nevypadá to špatně. Kus dál k jihu se zhmotňuje Jupiter a Saturn. Dlouho pátrám dalekohledem po obloze pod Velkým vozem, ale kometu se mi najít nedaří. Popíjím skvělý pinotage z Jižní Afriky. I těch komárů je dnes jen pár. Obloha nade mnou se třpytí tetelivým svitem hvězd. Až k jedenácté si jdu na chvíli zdřímnout, abych o půlnoci znovu hledal kometu, pustil do noci nahrávku rákosníků a pak dlouho vleže hleděl vzhůru. Stále je o čem přemýšlet. Čas od času nade mnou shoří padající hvězda.
Následují noční kontroly. V trávě leží rosa, měsíc někdy před první hodinou po půlnoci zapadá za obzor, noc temní a hvězdy svítí ještě jasněji. Je příjemně chladno. Mokrá tráva se mi otírá o holá lýtka. První ptáci se objevují ve čtyři ráno, to už tma řídne. V dravcovce je jeden kalous a kousek od něj se zachytil slavík obecný. Z pěvcovky přináším druhého slavíka a začínají se chytat rákosníci. Dnes je jich víc než předevčírem. Vše trvá jen krátce. V šest už se objevují jen náhodní jednotlivci. Slunce leze na oblohu, vzduch voní vlhkem a křepelky stále počítají svých pět peněz. Něco po šesté vytahuji scirpáka s kroužkem, nejspíš některý z těch, které jsem nad ránem kroužkoval. Když se ale pozorně podívám, tak je ten kroužek starý, zašlý. Navíc má divnou velikost a je na něm spousta malých písmenek. S brýlemi u stolku pak luštím nápis MIN. MED. AMB ICONA MADRID. No podívejme se, tak tohle je moc pěkný pozdrav z velké dálky. Jsem zvědav na zpětné hlášení. Posledního palustrise a scirpáka kroužkuji v 6:30. Miluji tahle rána a ty báječné noci v terénu a i kdybych měl chytit třeba jen dva tři opeřence, tohle mě hned tak neomrzí.
odchycené druhy: pěnice hnědokřídlá, pěnice černohlavá (3 ex., 1 retrap), slavík obecný (2 ex.), kos černý, kalous ušatý, rákosník obecný (9 ex., 1 retrap – Španělsko), rákosník zpěvný (5 ex.), rákosník velký (7 ex.), rákosník proužkovaný – 30 ptáků 9 druhů
Mladá pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) na sklonku dne.
Rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus) ze Španělska.
