Včerejšího večera jsme se zase po roce sešli s několika členy a příznivci Klubu 300 v Čevelovic sklípku v Dolních Bojanovicích. Kubovo víno bylo tradičně vynikající, povídat bylo o čem, zpívalo se, degustovalo, zkrátka prima atmosféra jednoho z posledních večerů konce roku. Někdy v půl osmé ráno se rozjíždíme za ptáky. Po dobrém víně s čistou hlavou. Každý sám za sebe, ale nepochybuji o tom, že se v průběhu dne ještě několikrát setkáme na oblíbených lokalitách. Ještě před odjezdem, když stojíme před sklípkem, nad námi přeletuje několik hus tundrových a běločelých, určitě je na co se těšit.
Nad Velkými Bílovicemi mi jen pár metrů před autem přeletuje nízkým letem sokol slídící po kořisti. Vlevo vidím menší hejno hus točit se nad rákosinami. Od mostu přes Trkmanku si je pak prohlížím sedící na louži v poli. Jde o 150 hus velkých a stovku kachen. Fouká ostrý severní vítr. Na otevřeném prostranství to není žádná legrace.
U Nových Mlýnů zajíždím ke břehu Novomlýnské zdrže, kde se míjíme s Frantou Kopeckým. Hladina je rozfoukaná a zvlněná. Vidět je jen asi deset morčáků velkých, dva tři roháči a orel mořský. Mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi se ocitám téměř v závětří. Tady se pro změnu u stativáků setkáváme s Honzou Studeckým, Honzou Grünwaldem a jeho Emou. Dál na vodě loví tři turpani hnědí a mezi chocholačkami a poláky velkými se stále zdržuje hoholka lední. Nedaleko svítí kontrastně černobíle zbarvení hoholi (30 ex.). Díky silnému severnímu větru jsou v závětří hráze mezi Dolními Věstonicemi a Strachotínem stovky kachen. Převažují opět poláci velcí a chocholačky. Hoholi se zde drží v kompaktním početnějším hejnku (90 ex.). Ze stejného místa prohlížím ještě zákoutí ostrůvků Věstonické zdrže. Je tu dalších 25 hoholů, celkem tedy 145 ptáků v rozmezí několika stovek metrů. Nacházím dva páry morčáků malých, párek kopřivek a proti větru se probíjí další orel mořský.
Schválně to beru přes Horní Věstonice, abych jen tak z auta omrkl okolí další hráze, ale husy tu vidět nejsou, i když by tu první už mohly být po návratu z pastvy. Na skok zajíždím k hrázi Vrkoče, ale ani tady husy nejsou. Mířím tedy ke Starému rybníku u Pohořelic. Rybník je téměř na bahnech. Ve vzduchu dovádějí tři orli mořští, na kamenech vyčnívajících z bahna sedí dvě káně lesní a pak už stativákem projíždím vzdálenější břeh, podél kterého postávají asi tři desítky volavek popelavých. Na bahnech nacházím tři kolihy velké a kousek vpravo od nich… mohutného racka s typickou kresbou i tvarem hlavy RACKA VELKÉHO. Nevěřím svým očím. Jako by se opakovala historie před dvěma lety, kdy jsme při návratu ze sklípku pozorovali stejný druh 30.12.2017. Racek odpočívá a čistí si peří. Je vzdálen přes celou délku rybníka. Beru foťák a stativák a po betonové panelce se vydávám blíž, abych pořídil dokumentační obrázky. Několikrát zastavuji a racka kontroluji. Je to on! Při jedné zastávce mě zaujal kroužící nedospělý orel mořský s vysílačkou na zádech. Sleduji ho, jak odlétá k severu a pohledem se vracím do míst, kde seděl racek. Nic tam není. Opakovaně prohlížím okolí a pak i těch zhruba dvěstě racků, které jsou na bahnech blíže ke mně. Racek velký nikde. Dohaduji se, že ho snad zvedl ten orel s vysílačkou. Proč ale jen nepřeletěl k ostatním rackům? Dalších dvacet minut kontroluji racka po rackovi, ale marně. Dostavují se pochyby a racka častuji několika nadávkami. Mohl zmizet i k blízkým sádkám.
Na bahna sedá asi 150 hus velkých. Minimálně dvě mají červené límce, ale pro vzdálenost je nedokážu odečíst. Vracím se k autu a objíždím to přes Vilémov a Velký Dvůr. Kontroluji pole západně od Mlýnského náhonu, jestli tam náhodou nebudou husy. Ozimy jsou ale pusté. Pak ze silnice prohlížím sádky. Nacházím sice několik velkých racků, ale žádného racka velkého (dobrý protimluv 😊). Mezi racky je i 26 morčáků velkých. Čo už, tohle pozorování bude bez dokladu. Škoda.
Zajímavé, že nikde nejsou vidět severské husy. Jedu k Vlasaticím. U silnice sedí ťuhýk šedý a nad polem loví nádherný samec pilicha. Beru to pak přes Branišovice a zpět na Pohořelice. Napadá mě zastavit se ještě na skládce odpadků u Žabčic, kam rádi zalétají racci. Skutečně jsou tu stovky racků, ale hlavně chechtavých, které doplňují dvě desítky racků bouřních a stejně tak bělohlavých. V křoví pode mnou se skrývá odhadem dvacet koroptví a nad kopečky odpadků se motá luňák červený. Doufám, že toho racka ještě najde někdo další, aby byl jeho výskyt potvrzen.
Samec motáka pilicha (Circus cyaneus) od Vlasatic, dva turpani hnědí (Melanitta fusca) od Dolních Věstonic a devadesát hoholů severních (Bucephala clangula) tamtéž.
