Je tu další pošmourné ráno prodlouženého svátečního víkendu. Teploty jsou sice sympatické, dny jsou ale podmračené, vlhké a blátivé deštěm, rozmazané mlhou, a z obou stran utiskované dlouhou nocí. Definitivně se rozhoduji uzavřít letošní podzimní odchytovou sezónu. Už se mi do té nekonečné vlhké noci nechce. Z probouzení do mlhavého rána, kdy na sítích v litrech visí kapky zkondenzovaných útržků mlhy, už také nemám radost. Nic se nemá přehánět. Balím si foťák a malý dalekohled, sedám na bus směr Komín a vystupuji u Svratky. Chci se jen projít, vyčistit si hlavu a dát myšlenkám klid téměř nehybného toku řeky, který budu pár kilometrů sledovat.
Okolí je zaváté spadaným listím. Je barevné, zvlhlé a mlčí. Oblohou přeletují černé siluety havranů. Ozývá se jejich krákání a útržky zpěvu červenek. Ty jsou jak pouliční hudebníci, džezují z keřů jedna druhé na doslech, v tichých molových tónech, které přesně zapadají do okolní melancholické podzimní atmosféry. Je tu klid. Není moc lidí, kterým by se chtělo v tomto teskném nečase být venku. Jen rybáři tiše sledující barevné splávky, nějaký ten osamělý běžec a já. Dvojici samců kachen provází samec kopřivky, na kameni trčícím z vody cviči dřepy konipas horský a v tenkých větvičkách na vrcholku nízkého listnáče prozradí hlas strakapouda malého.
Je mi fajn. Dumám nad tím, kolik radosti mi přináší pozorování ptáků, a to i v podobě, která je stále prostší. Ambice něco dokazovat sobě či jiným, soutěžit, honit se, spěchat a být věčně nespokojen… s každou takovou vrstvou, ze které se svlékám, se dostavuje větší pocit svobody a uspokojení. Jít vlastní cestou, nikomu nic nevnucovat a nesnažit se srovnávat s jinými, tomu je dobré se učit.
Za Anthroposem loví v řece volavka popelavá, ozývá se žluna zelená, po dubové větvi šplhá strakapoud prostřední, kousek před Riviérou se s křikem mihne nad hladinou ledňáček, a po chvíli nacházím u břehu na větvích nad vodou tři kachničky mandarinské. O kus dál po proudu má mejdan mandarinek mnohem víc, jedenáct samců a tři samice. Je mezi nimi i jeden zvláštně zbarvený pták. Může jít o křížence s karolinkou, ale i o zvláštně zbarveného samce. Kdoví? Ještě pár metrů a končím. Levý břeh Svratky je tu rozrytý, probíhají zde rozsáhlé stavební úpravy a pokračovat se nedá. Když zvony z baziliky na Mendláku odbíjejí poledne, čekám už na šalinu zpět na Lesnou. Ale jo, kousek toho klidu mi klidná, listím zapadaná Svratka přece jen dala.
Samec kopřivky obecné (Anas strepera) v závěsu za kachnami divokými.
Mejdan kachniček mandarinských (Aix galericulata).
Hybrid či aberant kachničky mandarinské (Aix galericulata).
Dobrý den Roberte. Ten předposlední odstavec je nádherný.O tom to je! Díky.
Naprosto souhlasím.
Ahoj,
koukám na tu zvláštní mandarinku, bude to aberantní jedinec s nějakou poruchou, nějaký rok dva zpátky byl jeden pták, co měl problémy s přepelicháním a vypadal divně, na Holedné – na jezírku u prasat. Mohla by to být i stará samice, která se mění na samce (kresba kolem oka je stále z prostého šatu, nevýrazný červený zobák by mohl naznačovat právě samici. Rozhodně to není kříženec s karolínkou, mandarinky se dobrovolně nekříží prakticky s ničím (v literatuře uváděných 5 druhů je ze zajetí a hodně to dřelo, než se povedlo vůbec něco vyprodukovat, většinou to nebylo ani životaschopné).
Ať se daří…
Laďa M.