Je podmračené sobotní ráno. Už včera jsme se domluvili, že v kompletní rodinné sestavě vyrazíme na chvilku do terénu. Nic velkého, proto není kam spěchat. Pozdě se probouzíme a ještě později snídáme. Venku je docela teplo, jen ta obloha slibuje déšť. Vyjíždíme až kolem deváté. Frčíme po dálnici jižním směrem.
Na čtvrt hodinky se zastavujeme u jednoho mokřadu nedaleko Rakvic. Voda zde stojí, ale zarostlá je vysokou vegetací, ve které toho moc vidět není. Registrujeme jen volavky popelavé, několik čejek a na kousku otevřené hladiny potápku malou.
Hlavním cílem je Prostřední rybník u Lednice. Zastavujeme na hrázi mezi ním a rybníkem Hlohoveckým. U stativáku už tu stojí kolega z Klubu 300. Většina bahňáků, a není jich málo, pobíhá na mělčině ve vzdáleném jihovýchodním cípu rybníka. Jsou tu desítky bekasin a jespáků obecných. Krátce pozoruji i kulíka zlatého. Kolega zatím projíždí bližší bahnitý výběžek, na kterém nalézá kamenáčka společně s jespákem bojovným. S Pepem se rozhodujeme přejet k Rybničnímu zámečku a odtud sejít ke břehu. K bahňákům to budeme mít podstatně blíže. Z betonové plošinky na severním břehu Prostředního rybníka pak znovu bahňáky prohlížíme. Bekasin je ke čtyřiceti a jespáků obecných také 35. Pobíhají tu kulíci píseční i říční. Znovu nalézám kulíka zlatého, kterého před tím Pepe neviděla. Drží se kousek dál od břehu ve vyšší vegetaci, ve které se co chvíli ztrácí. Dalším překvapením je jespák rezavý a znovu objevený kamenáček. Užíváme si dokonalého pozorování. Je fajn, že jsme se trefili do místa i času a máme možnost vidět i pár nezvyklých druhů. Mezi alpinami nakonec nalézáme i drobného jespáka malého. Kolem nás projíždějí houfy cyklistů, kluci šplhají po blízkém dubu, občas spadne nějaká ta dešťová kapka a my si užíváme podzimní atmosféry lehce sychravého dne. Na hladině jsou desítky čírek obecných a několik zrzohlávek. Když se po více jak hodině vracíme k zámečku, přijíždí k nám chlapík na koloběžce a hlásí, že ráno také pozoroval jespáka rezavého a kulíka zlatého. Jo jo, setkání s birdery jsou stále častější. To je dobře. U zámečku se střídáme se svatebčany.
Doba pokročila a tak se stavujeme už jen na pozorovatelně u Sedlece. V místním vinařství s kempem je hlava na hlavě, mraky cyklistů, popíjí se, na pódiu hraje muzika. To jsme nečekali. Čtvrt hodinky hledíme na mělčiny laguny Nesytu. Jsou tu desítky volavek bílých, které tu letos po mnoha a mnoha letech očekávání konečně vyhnízdily. V jedné zátoce odpočívá mezi chechťáky dvacítka vodoušů tmavých. Přímo naproti nám loví na kraji rákosového ostrůvku tři volavky stříbřité, jejich počty zde koncem léta dosahovaly několika desítek. Každý rok je jiný, každý přináší něco nového. Tak jo, kratičký výlet do terénu, který se ale proti všemu očekávání dokonale vydařil, končí. Teď už je na řadě jen tradiční oběd v Ivani.
Tři druhy volavek, ty nejmenší jsou volavky stříbřité (Egretta garzetta).
