Dělám si volný víkend. V sobotu se jedu před polednem podívat na své odchytové místo u Zouvalky. Obnovuji průsek napříč pásem keřů a cvičně na chvíli natahuji síť. Krom povinných RASových projektů jsem letos kroužkování zatím moc nedal. Měl jsem jinou zábavu a ještě budu mít. Pofukuje příjemný vítr. Když svítí slunce, sedím na židličce do půl těla svlečený, ale pod mrakem je pak docela chladno. Oblohou postupuje oblačnost. Kolem obcházejí přeháňky. Na mě naštěstí padá jen pár kapek. Chodím k prázdné síti vlnící se ve větru a čtu si Praxi divočiny moudrého Garyho Snydera. Nutí mě to přemýšlet o sobectví nás lidí ve vztahu k přírodě, o budoucnosti, která mě děsí, o dětech, které strkáme z okraje srázu a dělejte, co umíte. Nad zeleným ječmenem se honí dva skřivani, občas nade mnou prosviští letka holubů, z keřů zpívá černohlávek a z jejich druhé strany jednou či dvakrát počítá svých pět peněz křepelka. Kroužkuji jediného utrápeného samce pěnice hnědokřídlé. Peří má odrané, tuk žádný. Těsně před tím, než ho pouštím, mi v ruce zpívá.
Odpoledne děláme ohníček pod jabloněmi, opékáme buřty, naléváme si vychlazené pivko a ve stínu zahrady je nám fajn. Na obloze pokřikují rorýsi a dlouze nad námi krouží čáp černý.
A je tu neděle. Předpověď slibuje horka a od západu blížící se bouřky. Už po ránu je dusno. Sedáme s Pepem do auta a jedeme se po dlouhé době podívat k Tovačovu. Slibujeme si pozorování bukáčka. Tak schválně.
Napřed ale zajíždíme k pískovně u Majetína. Slunce pálí a vzduch se skoro nehýbe. Proti slunci prohlížíme louže a jezírka na členitém dně pískovny. Desítky racků chechtavých včetně letošních mláďat, desítky racků bělohlavých, asi osm rybáků obecných přinášejících malé rybky v zobácích a dokonce i trojice pisil. U kolmého břehu se rojí tři desítky břehulí a na kopečcích písku jednotlivě postávají volavky popelavé, otevřená křídla vykroucená spodní stranou vzhůru a suší se. Na vedlejší zatopené pískovně patřící do katastru Krčmaně se dohadují a hlučí racci chechtaví na své hnízdní kolonii.
V Tovačově parkujeme u benzinové pumpy. Dlouho jsme tu nebyli. Vítá nás tradičně kalná a zapáchající voda intenzivně rybářsky využívaného rybníka. Divím se, že jsou schopni roháči najít v té kalné břečce nějakou potravu. Ještě víc se divím i občasnému rybákovi obecnému, který se tu pokouší lovit. Teplota vyšplhala zase o kousek výš. Pozorujeme ze stínu keřů rostoucích podél hráze a místa beze stínu útrpně překonáváme rychlejším krokem. Zastavujeme se na kříži. Na horní pravé části rybníka jsou těsně u břehu desítky labutí. Frkají, panáčkují, loví potravu. U rákosí fotím mile ošklivá mláďata lysek žadonících o potravu. Je dusno, nehne se ani lístek. Jdeme ještě kousek podél hráze a pak se vracíme. Nad hladinou letí tyrkysový ledňáček a těsně před tím, než rybník opouštíme, vzlétá z rákosí samice bukáčka. Tak nakonec splněno.
Vracíme se kolem Bedihošti a nedalekého polního letiště. Oblohou se snáší barevné padáky, Andula přistává a vzlétá a vypouští další a další skokany. Zastavujeme ve stínu mohutných topolů, vytahujeme stolek a židličky, pouštíme se do těstovinového salátu a koukáme do okolních polí sytě zelených po deštích. Připomíná nám to některé z našich vícedenních výletů po těch nejzapomenutějších koutech ať už domácích krajů nebo zahraničí. Příští víkend vyrážíme také na jeden takový, pod stan, už se těším.
Jedna z pisil čáponohých (Himantopus himantopus) z pískovny u Majetína.
Mladá ošklivka lyska černá (Fulica atra) s jedním z rodičů.
