Letošní projekt s lejsky malými je jiný než v předchozích letech. Díky nim letos trávím v lesích asi nejvíce času, procházím si divukrásné scenérie Moravského krasu, s přihlouplým úsměvem se kochám tou nádherou, dokonce venku trávím noci, abych večer a pak zase brzy ráno pozorně naslouchal v místech, kde jsem je dříve zastihl, ale výsledky tomu všemu snažení absolutně neodpovídají. Přitom to tak krásně začalo. Už 1. května jsem letos zaslechl prvního zpívajícího samce v hluboce zaříznutém vlhkém žlíbku nad Adamovem. O několik dní později, 5. května, se mi ho brzy ráno podařilo odchytit. Zjistil jsem, že je to vůbec první lejsek malý, kterého jsem při tomto projektu v roce 2018 kroužkoval. Tento rok jsem ho ale kontroloval na místě, kde obvykle bývá jiný samec. Dobře, řekl jsem si, třeba se jen prohodili, příště se podívám do míst původního teritoria tohoto jedince a uvidíme, co tam najdu. Jenže, do míst původního teritoria vzdáleného asi 350 m jsem se k dnešnímu dni vypravil už třikrát a … nic. Žádný další samec se tam neobjevil. Žádný zpěv, žádná reakce na provokaci nahrávkou, žádné rozčilené drnčení z korun buků. Byl jsem tam odpoledne, v podvečer i brzy ráno. Potkal jsem tam všechny známé druhy z dřívějších let, setkal jsem se s prasaty i muflony, ale lejsek malý žádný.
Vypravil jsem se tedy k další své lokalitě, kde jsem v minulých letech odchytil a kroužkoval i tři samce kousek od sebe. Dřív se mi stalo, že první kontroly v průběhu května byly negativní a že se tam ptáci objevili až ke konci května nebo začátkem června. Letos jsem tam byl také třikrát, pěkně v průběhu celého měsíce. Byl jsem tam s prvními zelenými lístky na stromech, kdy kvetly kyčelnice, pak v době omamně vonících ploch kvetoucí měsíčnice a nyní, kdy se květy měsíčnic změnily v ploché šešulky plné semen. Zase nic.
Chci to zkusit ještě jednou, tak za dva týdny, letos asi už naposledy. Obávám se ale, že se neúspěch bude opakovat. Mám totiž pocit, že doby zpívajících lejsků malých pomalounku odplouvají s proudem času, že to nebude trvat dlouho, a lejsci malí z Krasu zmizí. Také výsledky kolegů tomu napovídají. Náš projekt má ještě dva roky pokračovat, do nádherných lesů Moravského krasu se tedy ještě podívám, a už teď se na to těším. Je neuvěřitelné, jak mi všechna ta místa dokážou doplnit energii, jakou radost i vyrovnanost mi přinášejí. Za tohle musím lejskům poděkovat. Rád bych je ještě zaslechl na známých místech zpívat. To bych opravdu rád.
Lejsek malý (Ficedula parva) – samec kroužkovaný v 2.6.2018 (JH8835), jeden z těch, které jsem už nikdy nepotkal.
