Krajinu sprchují dešťové přeháňky. Cestou z Brna jedu čerstvými kalužemi a říkám si, jak to asi bude vypadat v polích, jestli se vůbec blátem dostanu na své odchytové místo. Až někde za Rousínovem jsou silnice náhle suché a moje nejistota se vytrácí. Bez problémů couvám těch pár desítek metrů k průseku. Pšeničné strniště na mé straně keřů je zorané a řepkové strniště na straně odvrácené kypí životem. Jsem tu docela brzy. Vzhledem k těm přeháňkám v okolí se mi sítě zatím stavět nechce. Stoupám si tedy se stativákem k okraji průseku a prohlížím okolí.
Nejprve kontroluji mandelíka, který stále posedává na těch stejných drátech jako před týdnem a loví hmyz pod sebou. V poli postávají desítky volavek bílých a popelavých a ve vzduchu se v termice točí dravci. Dráty jsou plné poštolek a hřivnáčů a co chvíli se kousek nad zem zvedne hejno doupňáků, kteří ale vzápětí opět přistávají a mizí za terénní vlnou nebo ve vyšších zbytcích řepky. Jako by ani nebyli. Od SV se blíží termický komín obsazený dravci. Tím největším z nich je orel křiklavý. Jak vyklesává níže, všechny volavky vzlétají, chvíli zmateně šněrují oblohu nade mnou a odlétají. Také orel brzy zase nabírá výškové metry a vytrácí se k jihu. Vyškov právě dostává sprchu. Sedám do židličky k autu a pozoruji hrátky poštolek na oranici, nad kterou opakovaně přeletuje samice motáka lužního a samice pilicha. Krásné srovnání. Kus dál nad silnicí se vzduchem míhají jiřičky.
Déšť mě snad zatím bude obcházet. Natahuji dravcovku i pěvcovku, sedám do židličky u auta a čtu si. Panuje aprílové počasí. Chvíli sálá slunce a hned jsou tu zase mraky a chlad. Nedaleko přelétá nízko nad zemí hejnko čejek a pak se z oblohy ozve koliha. Slyšet jsou osamocení konipasi luční a bílí.
Nad dravcovkou brzy poletuje osm poštolek, ale většina z nich v zápětí sedá na blízký sloup. Až ta poslední se chytá. Je to drobná letošní samička. Přijíždí traktorista, aby uvláčel oranici přede mnou. Čtu si a dostavuje se první přeháňka. Sklízím svůj kroužkovací krám, abych ho po chvilce zase celý vybalil do paprsků klesajícího slunce. To se několikrát opakuje. Mezitím přináším pěnici pokřovní, dvojici budníčků menších a čtyři pěnice černohlavé, z nichž dvě mají můj kroužek z minulého týdne. Brzy se stmívá. Polem pořád bručí světla traktoru. Po opakovaných přeháňkách to venku pěkně čvachtá.
Noční kontroly nic nepřinášejí. Většinou je polojasno, měsíc pomrkává mezi mraky, je zima, mokro a kouří se mi od pusy. Teprve v půl šesté se v síti objevují první pěvci. Dvě třetiny všech kroužkovaných ptáků tvoří pěnice černohlavé, po jednom se chytá rákosník obecný a zpěvný, sedmihlásek, cvrčilka zelená, slavík obecný a konečně i slavík tmavý. Nad hlavou mi přeletují lindušky lesní, konipasi luční a občas se ozve skřivan. V osm balím krám. Právě když odjíždím, potkávám na asfaltce rodinku s dalekohledy. Určitě se jdou podívat na mandelíka. Docela by mě zajímalo, kolik lidí už tu bylo, kolik lidí ho vidělo z kraje mého průseku, kolik lidí změnilo můj pustý ostrov v polích v rušný birderský hot spot?
odchycené druhy: poštolka obecná, pěnice černohlavá (21 ex., 3 ex. retrap), pěnice hnědokřídlá, pěnice slavíková (2 ex.), pěnice pokřovní (2 ex.), rákosník obecný, rákosník zpěvný, cvrčilka zelená, sedmihlásek hajní, slavík obecný, slavík tmavý, budníček menší (2 ex.) – 35 ptáků 12 druhů
Letošní slavík tmavý (Luscinia luscinia), kterého jsem hrál v mixu celou noc.
Zapomenutý rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris) vzhledem připomíná spíše pěnici.
