Čtvrtek 28. prosince:
Vždy mě to překvapí, když událost plánovaná měsíce, náhle stojí za dveřmi, z hodin se stanou minuty, a pak je to tady. Stejně je tomu i s tradičním setkáním Klubu 300 v Čevelovic sklepu v Dolních Bojanovicích. S jednou kovidovou mezerou se tu dnes máme sejít počtvrté. Den D nastal. S několika přáteli jsme domluveni před sklípkem na terén, v devět ráno tedy sedám do Molendy, který má díky mé péči vzhled zanedbaného bezdomovce, a vyjíždím k jihu.
Setkáváme se na břehu Novoveského rybníka, Franta, dvojice Petrů a já. Panuje téměř bezvětří, modré skvrny na obloze se rozpínají, teplota je několik stupínků nad nulou a atmosféra kolem je taková tichá, hladivá, téměř předjarní. Rybník zůstává upuštěn. Mezi racky s několika kachnami postává husice liščí a na bahnitém dně nalézáme tři překvapivě nenápadné kolihy velké.
Pokračujeme kolem benzinek na křižovatce hlavního tahu na Mikulov a odbočujeme k Pasohlávkám. Tady byly v minulých dnech pozorovány pasoucí se husy. I dnes je tu menší skupinka. Zastavujeme na polní cestě, abychom si ji prohlédli stativáky. A vyplácí se. Hus nejsou ani dvě stovky, ale je mezi nimi pěkná dospělá husa malá. Za hejnem se na ozimu pasou doupňáci, objevuje se pilich, luňák červený a orel mořský. Slunce mezi mraky přibývá a ještě více umocňuje pocit z přicházejícího jara.
Po hodině pozorování mi o ucho cvrnkne hlas pěvce. Nevidím ho, a než si ho zařadím, hlásí Franta, že by to mohla být sněhule. Jasně, to je ono. Sněhule skutečně pročesává vegetaci mezi zoraným pruhem v poli a ozimem. Krása. Když si ji pak jdou ostatní prohlédnout, ozve se nám s Frantou nad hlavou další zajímavý hlas. Nedokážeme si ho ani jeden vybavit, ale už od rána mi v hlavě vězí druh, který by nás konečně jednou mohl překvapit. Zkus najít hlas skřivana ouškatého, říkám Frantovi. Nahrávka souhlasí, ale pták je už kdovíkde. Zkouším procházet okolí. Bez úspěchu. Škoda. Bez potvrzení zůstane tohle pozorování jen z říše snů. Snad jen prozatím. 🙂
Přidávají se k nám kluci Javůrkovi, otec a syn, oba Michalové. Líbí se mi nadšení, se kterým mladší z nich v terénu projevuje. I postřeh, se kterým během chvíle nachází husu malou.
Zajíždíme na hráz mezi Dyji a Mušovskou zdrž. Na první pohled nic moc, ale stativák naplní vodní hladinu stovkami ptáků. Jen morčáků velkých je tu neuvěřitelných 460. Nacházíme i jednoho morčáka prostředního. Turpani hnědí se potápějí pro slávičky. Jsou roztahaní mezi kachnami. Počítám jich 11, ale může jich být i více. Na větvích u protějšího břehu sedí s kormorány velkými i dvacítka kormošů malých. Někde od Drnholce k nám doléhají hlasy většího hejna hus. Z nadhledu od silnice pak zjišťujeme, že jich pár tisíc bude, ale na chůzi po měknoucí oranici jsou daleko. Dnes je necháme být. Reagujeme ale na telefonát, že se u Pasohlávek mezi husami objevila berneška rudokrká. U hejna se setkáváme s Honzou Grünwaldem, dalším účastníkem dnešního sklípku. Berneška na nás počkala. Je daleko po poledni a Ivaň blízko. Další chvíle budou náležet držkové v místní vyhřáté hospodě.
Odpoledne chceme zakončit beze spěchu. Kontrolujeme silo u Šakvic, ale raroh není doma. Pak zajíždíme ke břehu Novomlýnské nádrže. Je nádherně, hladina se mírně pohupuje, masiv Pavlovských kopců měkce vystupuje z oparu a z řídké oblačnosti nízko nad obzorem svítí slunce. Klid a mír, duše se tiše vznáší v prostoru a nechá se tím vším prostupovat a její hranice se vytrácejí. Potěší potáplice severní, která se při mé poslední návštěvě dokonce ozývala. Následující dvě zastávky podél břehu směrem k Novým Mlýnům přinášejí na tuto dobu nečekané počty čírek obecných, přibližně 250 ptáků.
S ubývajícím světlem se jdeme ještě projít po hrázi Trkmanky kus před Velkými Bílovicemi. Jen tři káně lesní a přelet osamoceného špačka. Nic víc. Je čas přesunout se do sklípku.
Pátek 29. prosince:
Ranní rozjásaná modrá obloha a jiskřivě bílá námraza tak trochu nekorespondují s lehce rozvrzanou posklípkovou hlavou. Ale bylo to příjemné setkání, moc hezké. Loučíme se s odpadlíky a v dosti početné sestavě se opět přesouváme na pole u Pasohlávek.
Pod Pálavou se obloha zatahuje. Náhle panuje chladivě vlezlé příšeří. Na poli nás ale čeká 3500 hus. Až na dvě desítky hus velkých a snad jen tři tundrovky se jedná o čisté hejno běločelek. Dlouho, dlouhatánsky trvá, než Honza Studecký nachází husu malou, ale je tady!
Odečítám dva červené límce hus velkých. Shodou okolností se tu na chvíli zastavují Libor Schröpfer a Pavel Růžek. Právě Pavel dal kroužek v roce 2019 jedné z těch límcovaných hus (J11) a Petr Podzemný, který stojí u stativáku vedle mě, kroužkoval o rok později tu druhou (J45). Krásná shoda náhod. Baví mě ta představa, že obě husy nejspíš prošly i mýma rukama při jejich límcování na Vysočině.
V blízkosti hus máme opět několik desítek doupňáků, ale i dva hřivnáče. Ukazují se dva konipasi bílí a pěkný výčet dravců zakončený lovícím dřemlíkem. Po půldruhé hodině pozorování se do nás dává zima. Ještě jedno loučení a jede se domů. Doufejme, že to za rok klapne znovu.
Sněhule severní (Plectrophenax nivalis) od Pasohlávek.
Fotogenická Pálava v pozdním odpoledni od Šakvic.
