Leden pomalu končí, v únoru přijdou šoupálci, pak plánovaná cesta do tropů – běží to a tak je třeba vyrazit na zahradu a než začne jaro, tak zkusit ořezat co nejvíce jabloní. Vloni jsem to nestihl a tak teď všechny mají vysoká pankáčská číra. Počasí je naštěstí krásné, slunečné, mrazivé po ránu, ale kolem poledního s teplotami příjemných pár stupínků nad nulou a blankytně modrou oblohou.
Celé páteční odpoledne a celou sobotu povlávám v korunách stromů, kousek ode mě se ozývají hýli, občas se zahledím na zamrzlou hladinu blízkého rybníka, kde hlasitě puká led, občas k lesu na druhé straně, pozoruji přeletující káně nebo kroužícího krahujce, krátím ta kolmo vypučelá číra a je mi v podstatě dobře. Jeden z mlynaříků hejnka putujícího v mé těsné blízkosti přistane tak blizoučko, že mě proud vzduchu od jeho křídla pohladí vzadu na krku, pták pak sedí na natažení ruky, povídá si s ostatními a zvědavě si mě prohlíží. Je fajn občas se vrátit na dědinu, když jsem na ní prožil pořád ještě větší část svého života.
V sobotu mi odpoledne vydatně pomáhá Jožka, se kterým dnes vyjíždím na chvíli do terénu. Tradičním cílem o víkendech trávených v Pístovicích bývá Tovačov, kde se na nádržích štěrkoven opět zdržuje pár pěkných druhů.
Na břehu Troubecké pískovny nestojíme moc dlouho, když se objevují známé tváře. Hned je nás na pozorování dvojice krásných hoholek šest. Ptáci se napřed zdržují na druhé straně nádrže, ale pak se na chvíli přilétají podívat i k nám. Kluci nám říkají, že se od pozorovatelny v JZ části jezera dají vidět i turpani hnědí a potápka rudokrká. Přejíždíme tedy s Jožkou tam. Téměř nefouká, hladina je naprosto klidná, ptáci jsou krásně čitelní a objevují se další známé tváře, se kterými se s chutí dávám do hovoru. Šílený šachista Jožka se už těší domů na další virtuální partie a tak ho nechci příliš zdržovat. Po hodince u Troubek máme stejně splněno. Je čas pro formu hodit oko ještě k Annínu.
Jezero u Annína prohlížíme z nejsevernějšího cípu. Z velké části je zamrzlé. U jednoho rozmrzlého oka odpočívají na ledě husy, asi stovka velkých a padesátka běločelých. Všímám si červených límců hus velkých a snažím se je odečíst. Daří se jen něco málo. Jsme daleko a husy jsou v ostrém úhlu k slunci. Ptám se Jožky, jestli to ještě vydrží. Souhlasí a tak jezero částečně objíždíme, abychom husy prohlédli od příjezdové komunikace ke štěrkovnám. Na vodě tu plavou desítky hoholů a chocholaček, které jsme předtím neviděli.
Husy většinou odpočívají s hlavami zavrtanými v peří na zádech. Postupně se daří odečíst čtyři límce. Registrujeme ještě další dva, ale jejich majitelky jsou k jakýmkoli vzruchům naprosto imunní. Ani v okamžicích neklidu, který jednou či dvakrát přinutí ostatní husy napřímit hlavy, tyto dvě pochrupují dál. Z několika minut, které jsem tu hodlal strávit, je nakonec téměř půl druhé hodiny. Ale máme i ty dvě flegmatičky. Sláva, šest límců je pěkný výsledek.
Pak už frčíme domů. Krajina je ostře nasvícena sluncem, v rádiu běží nějaká hra, ze které je Jožka na nervy, ale ve mě celý ten víkend i dnešní krásné pozorování vyvolalo bohorovný klid a spokojenost. Tak to má být. 🙂
Dokumentační obrázek dvojice hoholek ledních (Clangula hyemalis) od Troubek.
A ještě potápka rudokrká (Podiceps grisegena) od stejného jezera.
