Už vprostřed uplynulého týdne jsem se chystal na noc do polí, ale teploty prudce spadly k nule a někde i kousek níž a to náhlé ochlazení mě tak trochu vylekalo. Termoregulace organismu nastavená dlouhými měsíci vysokých teplot se šine setrvačností dál a chybí jí pružnost. Ale ono se to poddá.
Obloha je dnes jako vymetená a i odpoledne fouká čerstvý Z vítr. Sítě natahuji stále ještě v triku a v kalhotách s vykasanými nohavicemi. Slunce padá za horizont záhy a teplota okamžitě klesá. Kochám se nádherně zbarvenou linií západního obzoru a od pěvcovky přináším budníčka menšího, rehka zahradního a po chvilce šest vrabců polních. Rychle se stmívá. Jsme pár dní za rovnodenností a den se teď scvrkává stejně jako obsah pánských plavek v ledové vodě. Jsem ale vybaven. Natahuji několik teplých vrstev prádla a je mi dobře. Hledím do houstnoucí tmy, popíjím červené a pak vytahuji stativák a prohlížím oblohu. Ze tmy mezi hvězdami na mě mrkají staří známí – Mars, Saturn a Venuše. Oblohu dokonce zářivě pročísla létavice. Nad východní obzor stoupá na druhé straně pásu keřů měsíc. Zatím má podobu zlatavě propečeného koblížku, ale jak stoupá, ztrácí stud, zastiňuje hvězdy a noc proměňuje v poloviční den.
No nic, kasám pěvcovku a Arnošta na poli před dravcovkou nechávám jeho osudu. Podřimuju a chodím na kontroly. Podle ustáleného scénáře s půlnocí zase pěvcovku roztahuji a pouštím mix budníčků a králíčků. V jednu nikde nic, jen noční světla Vyškova pode mnou. V půl druhé mě probírá z dřímoty podivný hlas. Patří siluetě většího ptáka, který krouží mezi mnou a Arnoštem. Jdu se podívat blíž a v dravcovce visí pustovka. Noční hlas z oblohy mizí. Letos tu nejsou žádní hraboši a tahle pustovka je první sovou po dvanácti nocích, které jsem tu od konce července už strávil. Udivuje mě, že síť za takhle jasné noci přehlédla. Zdá se, že je to mladá samice.
Rozednívá se záhy po dlouhých hodinách vydatného měsíčního svitu. Prvními ptáky v pěvcovce jsou dva černohlávci ve čtyři ráno. Pak čekám až do půl šesté, než se ukazují další pěvci. Střídají se hlavně červenky a rehci zahradní. Překvapují mě tři pozdní rákosníci obecní. Po sedmé přebírají štafetu budníčci. Převažují budníčci menší, ale chytají se i tři budníčci větší, které bych bez křídelní formule určil také jako budníčky menší. Jsou drobní, i nohy mají tmavší, překvapují mě. Poslední rehek zahradní a černohlávek v devět hodin ukončují ranní jízdu opeřenců. Konečně začíná hřát slunce. Do kukuřičného strniště sedá nádherně šedavý samec pilicha a z drátů elektrického vedení loví ťuhýk šedý. Z oblohy je slyšet skřivany a moc bych za to nedal, že jsem zaslechl i lindušku rudokrkou. Nejlepší na tom je, že máme teprve pátek a celý víkend před sebou.
odchycené druhy: budníček menší (8 ex.), budníček větší (3 ex.), vrabec polní (6 ex.), rehek zahradní (11 ex.), rehek domácí (2 ex.), kalous pustovka, pěnice černohlavá (5 ex.), rákosník obecný (3 ex.), kos černý (2 ex.), červenka obecná (8 ex.), sýkora modřinka (2 ex.) – 51 ptáků 11 druhů
Kalous pustovka (Asio flammeus) – první sova po dvanácti nocích venku.
