Je načase začít podzimní sezónu nočních odchytů. Je to tak, podzim přichází. Alespoň já to tak mám. Jakmile se z oblohy přestane ozývat křik rorýsů, začíná mi podzim, jehož prodlužující se noci pak sleduji z pole nad Vyškovem. A dnešní noc by měla být letošní první.
Obloha je polojasná a panují horka. Balím to v práci před třetí odpoledne a už po čtvrté parkuji na „svém“ obvyklém místě u pásu keřů v polích. Po obou stranách je zatím neposečené obilí, uválený ječmen a vysoká pšenice. Průsek jsem vyčistil před několika týdny a moc úprav nepotřebuje. Naštěstí, protože levou rukou mi to moc nejde. Slunce peče. Svlékám se do půl těla a natahuji pěvcovku ze silnějšího materiálu. Teď sice bude vidět, ale nad ránem se z ní budou ptáci snadno vytahovat. Z obilí počítají drobásky křepelky. Musí tu být tři nebo čtyři. Skládací křesílko dávám do stínu za autem. Už teď otravují komáři a pěšinou mi pod nohama proudí mravenci. Čtu si, chodím k prázdné síti, kochám se okolím a občas zvednu k očím dalekohled. V 18:30 mě zaujme pohyb vysoko na obloze. K východu táhnou rorýsi, během minutky jich přeletuje 400. Rozhoduji se ještě na kraj pole natáhnout dravcovku. Svit měsíce, který je způli dorostlý, nabírá s postupujícím večerem na síle. Nic se nechytá, jen mladá pěnice hnědokřídlá a kos. Pak mě kousek od sítě zaujme neznámý hlas. Trvá mi to, než si uvědomím, že bych se po něm měl jít s dalekohledem podívat. Hlas překvapivě patří strnadu lučnímu. Toho bych tu nečekal. Krátce reaguje na nahrávku vábení, ale pak ztrácí zájem, posedává po vrcholcích keřů a stále se jednoslabičně ozývá. Dvakrát se dokonce vrací až skoro ke mně. Dělám pár fotek a dál si čtu. Po půlhodině přes pole přilétají dva ptáci se stejnými hlasy, můj strnad se k nim přidává a všichni se vrací přes pole tam, odkud přilétli. No vida, 3 strnadi luční, člověk se nestačí divit.
Obloha končícího dne je na západě nádherná. Pak už mi po levé ruce na nad obzorem vystupují dvě jasně svítící planety – Jupiter, v jehož blízkosti svítí tři jeho měsíce, a Saturn s dokonalou baletní sukýnkou. Nad severním obzorem je bohužel oblačnost, kometu Neowise nevidím. Stále je slyšet křepelky. Přináším si černohlávka a pěvcovku stahuji. Skoro do jedenácti tak sedím, hledím na nebeskou klenbu, popíjím červené z Chile a přemýšlím o životě. Jen ti komáři pořád otravují.
Až ve tři nacházím u Arnošta v síti kalouse ušatého. Zřejmě mladá samička. Dostává kroužek a pouštím ji. Moc se jí nechce. Po několika mávnutích sedá do pole. Fotím ji, jak se čepýří a za pomoci křídel se snaží být co největší. O hodinu později ji znovu nacházím v síti. Nechám ji sednou na opěradlo židle, kde ještě dlouho odpočívá, zatímco já už začínám za svítání nosit pěvce. Chytají se rákosníci obecní a zpěvní, dvakrát nacházím rákosníka velkého, je tu jedna pěnice slavíková a pak krásný mladý lejsek černohlavý. V šest to končí, mám stěží dvě desítky rozdaných kroužků. Ale čo už. Je nádherné ráno. Sluneční paprsky dávají obilí i keřům kolem teple okrový odstín. Pomalu balím. Nic jsem díky komárům nenaspal, ale byl jsem u západu a východu slunce. To za to vždycky stojí. Když odjíždím, otevře se mi výhled daleko k východu, krajinu až k Hostýnským vrchům kryje zlatavý přízemní opar a kopce jako by v něm pluly. Začíná nový den.
odchycené druhy: pěnice hnědokřídlá, pěnice černohlavá (2 ex.), pěnice slavíková, kos černý (2 ex.), kalous ušatý, rákosník obecný (5 ex.), rákosník zpěvný (3 ex.), rákosník velký (2 ex.), lejsek černohlavý – 18 ptáků 9 druhů
Strnad luční (Emberiza calandra), překvapivý návštěvník mého poustevnického kroužkovacího stanoviště.
Kalous ušatý (Asio otus) mi dělal nějakou chvíli společnost z opěradla židličky.
