Něco po sedmé ráno škrábu z auta silnou vrstvu námrazy. V noci bylo pár stupňů pod nulou a teplota zatím nestoupla. Snad po dlouhých třech týdnech je zase čistě modrá obloha. Už se těším do terénu. Jedu k Tovačovu, ale hrát si dnes budu i na trhovce. Vezu sebou klubová trika, která chci po domluvě předat několika známým. Cestou vyplouvá nad východní obzor slunce. Je nádherně. Po nekonečné době šedi vidím na obloze bílé čáry po letadlech. Tak pořád ještě létají, to je dobré znamení.
Po osmé už číhám na kříži Hradeckého rybníka na Jarku Kačírkovou. Zbavuji se části triček a společně se kocháme tím dokonalým ránem. Po chvíli se ale loučíme a já ještě vyjíždím kousek směrem na Dub nad Moravou, parkuji u silnice kousek nad Hradeckým rybníkem a jdu si stoupnou do jinovatkou pokrytého řepkového pole. Je ticho, provoz na silnicích je téměř na nule. Slunce září z vymetené oblohy a jeho paprsky se třpytí na zářivě bílé jinovatce. Prozatím je bezvětří, ticho, jen racci a volavky odlétající z rybníků. Vrhám dlouhý tmavý stín a slunce, byť zimou zubaté, mě hřeje na tváři a očima mi vstupuje do té černé jeskyně pocitů a myšlenek. Snažím se ho do sebe nasát co nejvíc, dobít baterky, dobrat energii.
Těsně před devátou už vidím od Věrovan přijíždět Lucku Rubáčovou, se kterou jsme domluveni na předávce dalších triček. Bude mi dnes chvíli dělat průvodce. Její auto zůstává u sádek Hradeckého rybníka a společně jedeme nejprve k Troubecké pískovně. Pozvolna se zvedá vítr, ale v závětří pozorovatelny a se sluncem po boku je příjemně. Na hladině jsou desítky kachen a racků (bělohlavých a bouřních) a ostrůvky se ježí černými těly kormoránů. Nacházíme pět kopřivek a hejnko patnácti morčáků velkých.
Poté parkujeme u příjezdové cesty k pískovně a vydáváme se po východním břehu Annínského jezera k jeho jižní části. Vítr je zase o něco silnější, ale modrá obloha odrážející se v průzračné vodě štěrkovny zůstává i nadále čistá. Po hladině je rozptýleno dobře 25 hoholů, přes tři desítky roháčů, desítky chocholaček a lysek. Obdivujeme vytrvalé rybáře a podél břehů přeletující ledňáčky. Nadšení z dnešního slunečného dne mě neopouští. Ideální pozorovací podmínky máme se sluncem v zádech z jižního břehu. Konečně nacházíme dvojici turpanů hnědých, ověřujeme si přítomnost dvojice samic morčáka malého a dvojice čírek obecných. I tady je menší hejnko morčáků velkých. Pak si na východním břehu všímáme skupinky ptáčkařů se stativáky. K Jarce Kačírkové se přidali manželé Svobodovi a Jirka Novák. Je to příjemné setkání, zvláště, když nám nízko nad hlavami přeletí sokol. O něco později předávám před Klárkou další trika, čímž se zbavuji téměř všeho, co jsem sebou měl. Role podomního obchodníka mi ale moc nejde. Cítím spíš výčitky, když mám za ně chtít nějaké peníze.
No a na závěr jdeme ještě omrknout Hradecký rybník. Teď už ale vítr funí ze všech sil. Okraje hladiny jsou pod ledem. Na hrázi několikrát potkáváme strnada rákosního a na pravé horní části rybníka je mezi labutěmi a racky na ledě i husice liščí. No nic, nemá cenu dále bojovat s ledovými poryvy. S díky za průvodcování se loučím s Luckou a vracím se zase do Pístovic. Dnes už se mi nechce pokračovat v ořezávání jabloní na zahradě. Spíš to vypadá na nekonečný maraton stolních her, protože se brzy šeří a večer je nekonečně dlouhý.
Labutě velké (Cygnus olor) na ledě částečně zamrzlého Hradeckého rybníka.
