Máme tu další termín sčítání zedníčků na Pálavě. Tentokrát by měla být obsazena všechna místa s jeho potenciálním výskytem. Dobře tři desítky lidí budou hlídkovat mezi desátou a dvanáctou hodinou zhruba na pětadvaceti stanovištích od Děviček po Šibeník pod Mikulovem.
Něco po osmé sedám do auta. Po sněhu už není skoro ani památky, zbývá jen tu a tam špinavý bílý flek v závětří. Můj výjezd z Brna doprovází řídká mlha, která ale s přibývajícími kilometry stále houstne. Sakra, tohle našemu sčítání zedníčků moc neprospěje.
Mám dost času a tak nejprve zajíždím na hráz mezi Dyjí a Mušovskou zdrží VDNM. Stále ještě se dá skrz mlhu vidět tak 150 až 200 metrů daleko. Prohlížím chocholačky na nádrži, když si všímám dvojici potáplic malých. Drží se při sobě a plují do zálivu v blízkosti Brodu nad Dyjí. Po hrázi se blíží dvojice chlapíků s dalekohledy a foťáky k autu, které parkuje vedle mě. Zdravíme se. Zkouším prohlédnout racky poletující směrem k Pasohlávkám. Jsou tak na hranici viditelnosti, ale mám štěstí. Jedním z nich je dlouhozobý racek velký. Jeho výrazně dlouhý „rypák“ a špinavý flek za okem ho prozrazují. Plave po hladině spolu s dalšími racky bělohlavými a morčáky velkými. Ukazuji ho kolegům. Na druhé straně hráze postává na pravém břehu Dyje neuvěřitelné množství volavek bílých. Spolu s těmi, které přilétají od nádrže, jich počítám 121. Opravdu jsem zvědavý, kdy už u nás tento druh konečně zahnízdí. Jsem naprosto spokojený, můžu vyrazit na Pálavu.
Když opouštím Pernou a stoupám k hřebeni, mlha houstne víc a víc. Parkuji u polní cesty, viditelnost je mizerná, navíc ptáci, jako by někam zmizeli. Cestou k lomu nevidím nic než pár havranů. Na dně lomu jsem pět minut po půl desáté. Raději jsem tu dřív, jako ostatně všude a vždy. Dnes rozhodně nepůjde celý lom přehlédnout z místa oddělujícího hlavní lom od toho menšího položeného o něco výše. Mlha je příliš hustá a horní okraj lomu se v ní při pohledu zdola ztrácí. Netrvá to dlouho a ke své radosti objevuji už po pěti minutách zedníčka šplhajícího nevysoko ve stěně. Teď bude problém ho udržet stále v zorném poli. Daří se mi to něco málo přes půl hodiny. Zedníček se ocitá v nejvyšších místech lomu a ztrácí se mi v mlze. Čekám, jestli ještě neslétne níže, ale zedníček zmizel. Nevypadá to, že by zůstal v hlavním lomu a tak se přesouvám k tomu menšímu. Po čtvrthodině od posledního pozorování ho zase nalézám. Šmejdí ve stěně a na deset minut se ocitá ve vzdálenosti pěti šesti metrů ode mě. Bohužel je tak málo světla a mlha je tak hustá, že pořizuji jen několik dokumentačních fotek. Ale je to krásné pozorování. V dalekohledu ho mám do všech detailů. Na vyšších stěnách se zdá mnohem drobnější než tady. Přesně v 10:56 to zedníček balí a pouští se do mlhy jižním směrem ke Klentnici. Až do konce pozorovací doby se už žádný další neukazuje. Jen koňadry, brávník, přelet krkavce a při odchodu ještě dva dlasci a šoupálek, zedníčkův příbuzný. Jsem pěkně zmrzlý, ale opět spokojený.
Po poledni se postupně schází všichni pozorovatelé v hospodě v Pavlově. Přicházejí další a další lidé s dalekohledy nebo foťáky, kteří nakonec obsazují podstatnou část hospody. Je fajn vidět staré známé, prohodit pár slov a hlavně se zahřát při čaji a polévce. Vlasťa Sajfrt nás seznamuje s výsledky. Pozorováni byli bohužel jen dva zedníčci, jeden v lomu v Mikulově a druhý ten můj. Měl jsem štěstí.
Po dobrém obědě se loučím. Chci se už jen mrknout do pole u Nové Vsi, kde jsem minulý týden viděl husy. Čekají tu na mě a je jich hodně. Lán pole je zvlněný, ale odhadem tu musí být přes deset tisíc výhradně hus běločelých. Půl hodiny do nich koukám. Některé jdou přečíst krásně, ale většinu zastírá mlha. Kdybych se k nim zkusil přiblížit, asi by se zvedly. Nemá cenu je plašit. Snad tu budou i příště za lepší dohlednosti. I tak jsem tu vydržel přes půl hodiny.
Zedníček skalní (Tichodroma muraria), jeden z dvojice zimujících ptáků na Pálavě. Dokumentační fotka za husté mlhy.
