Chladné ráno a jasná obloha. Rychle hážu do auta fotobágl a na střechu připevňuji svůj městský bicykl. Ještě za šera se v brněnských ulicích proplétám pomalu houstnoucím provozem a mířím opět na jih. Říkám si, že by se mohl na schodech u Strachotína ukázat nějaký ten bahňák, takže rychle, ať to stihnu do půl deváté do práce. Panuje téměř bezvětří a nad zrcadlově klidnou vodní hladinou Novomlýnských nádrží se vznáší chomáčky oparu. Je nádherné ráno. Závidím rybářům, že tu mohou jen tak beze spěchu sedět. Parkuji kousek pod Strachotínem, sedám na kolo a vyjíždíme po hrázi Novomlýnské zdrže směrem k východu. Lesknoucí se vodní hladina mi háže prasátka do očí. Ve skupinách poletují po hrázi konipasi bílí a luční. Nedaleko rybářů v poklidu plave několik labutí a od břehu se s křikem odlepují pisíci. Konipasů jsou desítky. Nad vodou loví vlaštovky a občas se ukáže kormorán nebo racek chechtavý. Vlaštovky zaletují do tělesa přečerpávací stanice vytvářejícího krytý prostor s vynikající akustikou. Hlasitě a bez přestání si štěbetají a opájejí se svým hřmotně zesíleným hlasem. Ke konci betonových schodů, do kterých je část hráze modelována, je asi 4 km. Z bahňáků se za celou dobu ukazují jen pisíci (10 ex.). Otáčím se a jedu zpět. Teprve po dvou třetinách cesty nacházím nedaleko dvou rybářů mladého kamenáčka. „Co to je za oprsklýho ptáka, pane?“ ptají se. Odpovídám jim a klekám na nejnižší schodky, abych udělal pár fotek. Kamenáček hledá v trávě a pod kamínky potravu. Přichází až na nějaké dva metry nade mě, pak se zvedá a odlétá několik desítek metrů do míst, ze kterých jsem přijel. Koukám na něj a vidím, že se zase zvedá a mizí v dálce. Kolik mi dal? Tři čtyři minuty? Nevadí. Díky němu mám dnešní ráno zase o kousek hezčí. Teď hurá do práce. A díky!
Mladý a krotký kamenáček pestrý (Arenaria interpres) na „schodech“ u Strachotína.
