Sobota 26.10.2024:
V sobotu je v plánu pěší vycházka – autem do Dolních Věstonic a pak už pěkně po svých do Pavlovských kopců. Ráno je bohužel zataženo a drobně poprchává. No čo už? Plán je plán a i špatné počasí může přinést příjemné překvapení. Ranní příšeří ale plynule přechází v příšeří dopolední, pak polední… navíc se k němu přidává ve vyšších polohách našich jihomoravských velehor mlha, která houstne tak, že mění dohlednost jen na několik metrů.
U vysílače na Děvíně se v místech, kde jsem v minulých letech opakovaně viděl pěvušku podhorní, v trávě zdržuje dvojice ptáků. Jeden je drobnější a po chvíli se prozradí několikerým přidřepnutím. Detaily jeho opeření totiž stírá mlha a šero. Je to rehek domácí. Druhý, pocitově trochu mohutnější pták, který by i pěvuškou mohl být, se bohužel po chvilce ztrácí a už se neukazuje. Je tedy docela možné, že jsem pěvušku viděl, ale bohužel neurčil. Škoda. Na druhou stranu má tohle putování podzimním příšeřím svoje kouzlo. Je tu klid, ticho (bohužel i od ptáků), ale zima není. Stejně i skalní stěna v Soutěsce se ztrácí v mlze a tím padá i možnost zahlédnout případného zedníčka. No nic, po pivku a utopenci v Klentnici je třeba se obrátit zase k severu.
Celkem si výšlap vzal osm hodin času, chytrá apka na mobilu ukázala 20 km v nohách a eBird hlásil 26 pozorovaných druhů ptáků. To je velká bída, ale nevadí. Už se těším na další příležitost za lepšího počasí.
Neděle 27.10.2024:
To nedělní počasí je sice stále podmračené, ale aspoň není mlha a neprší. Tentokrát je čas na obyčejný birding v autě, několik zastávek na oblíbených lokalitách, jen nenáročné procházky a vyhlídková jízda.
Blíží se doba zimních výletů za husami, které tradičně začínám u polního hnojiště pod Pohořelicemi. Ještě je ale brzy na to, aby ptáci dávali přednost teplému zapáchajícímu místu s potravou před promrzlou krajinou. Teď tu poletuje hejnko úpolníků, ukáže se koňadra, rehek domácí, vábením se z keřů ozve budníček menší a na anténě nedaleké logistické haly hlídkuje ťuhýk šedý. Musím se smát. Včera po dvaceti kilometrech a osmi hodinách v terénu obsahoval můj zápisník 26 druhů. Tady po několika krocích a patnácti minutách jsem přesně na polovině včerejšího výsledku.
Od Nové Vsi se k Vrkoči nedá zajet. Kvůli výlovu rybníka je tam teď zákaz vjezdu. Nevadí. Autem se dá zaparkovat u jednoho z výtažníků a pak pěkně kolem něj a dalšího v řadě, tedy kolem Čahouna a Nohavice, přímo k Vrkoči. Na jeho bahnech je hejno tří set čejek spolu s osmi jespáky obecnými. Bahno svými dlouhými zobáky zkoumá trojice kolih velkých. Všechny atrakce, hluk, hudba, stánky s jídlem a ruské kolo, jsou až u hráze. Tady je relativní klid. U hráze je i většina racků, většinou velkých bělohlavých, dobře čtyři stovky ptáků. Nad výtažníky a jejich rákosím se co chvíli objevují jednotlivě i ve skupinách kormoráni malí. Na Zarostlém obsazují stromy na březích. Celkem hodně přes 50 ptáků. Početně několikanásobně převažují své vzrostlejší příbuzné. Topkou pozorování je ovšem krátký přelet bukače, kterého jsem takhle naživo u nás viděl snad jen dvakrát nebo třikrát. Bohužel hned zapadá do rákosí a už nejde dohledat.
Pro zajímavost se vydávám ještě k rozlivům u Jevišovky, kde byl ještě před několika týdny pozorován kulík hnědokřídlý. Teď už jsou pole až na několik vlhčích míst vyschlá a taky prázdná. Oživují je jen volavky bílé a popelavé. Do lokality v eBirdu už se ani nehodí psát „polní laguny“.
Kormoráni malí (Microcarbo pygmeus) tu dnes trojnásobně, ale spíš čtyřnásobně převyšují svými počty kormorány velké.
Dospělý orel mořský (Haliaeetus albicilla) na poli u Vrkoče.
