Ochladilo se a k jihu by se snad mohly konečně pohnout husy. Před domem na mě pokřikuje žluna zelená a na smrčku u auta poskakuje parukářka a typicky se při tom ozývá. Je zataženo a fouká silný nárazový vítr. Občas musím dokonce chytnout pevněji volant. Za tři dny nás čeká tradiční výjezd s Klubem 300 pod Pálavu. Dnes se chci podívat ven jen krátce.
Jen tak ze zvědavosti zastavuji u polního hnojiště pod Pohořelicemi. Ozim je zelený, připravený nakrmit hejna hus. Není tu však ani jediná. Rozlehlý lán je křižován základy nových větrolamů. Na jednu stranu je fajn, že tu bude víc příležitostí pro ptáky, ale už vidím, jak se pod větvemi těch větrolamů krčí myslivci čekající v zimě na husy. Budou k nim mít bohužel blíž. Nad polem přelétá pět běločelek, nedaleko jsou vidět dvě káně lesní a jedna rousná.
Poslední dobou jsem si navykl zajíždět pravidelně ze severní strany k Novoveskému rybníku. Je prázdný a tak skýtá nezvyklé podmínky některým ptačím druhům. I dnes se tu stále ještě v závětří na bahně živí 48 čejek a dva jespáci obecní. Na louži ve východní části jsou vidět tři husice liščí, více než stovka racků chechtavých a volavky popelavé. Vítr proniká vrstvami oblečení, musím ještě jednu přidat.
V polích je klid, po husách ani památky. Přejíždím na západní hráz Mušovské zdrže. Cestou potkávám ťuhýka šedého. Na vodě jsou desítky chocholaček, ale i 77 morčáků velkých a 17 roháčů. Pak zastavuji na kraji Pasohlávek, kde nalétají racci chechtaví do nevábně vyhlížejícího potůčku. Kousek ode mě si na chvíli sedá ledňáček. Z východní hráze jsou na Mušovské zdrži vidět další roháči (14 ex.), dobře 150 chocholaček a 80 hoholů. Až v tom nejvzdálenějším hejnu chocholaček rozpoznávám asi 15 kaholek a kousek od nich 6 turpanů hnědých. Vítr funí a zvedá na hladině vlny.
Na chvíli se ještě zastavuji u Dolních Věstonic. Na Novomlýnské nádrži počítám 110 hoholů a k západu přeletuje 30 hus polních, většina hus, které dnes vidím. U kostelíka Věstonické zdrže totiž nebyla ani jedna.
Napadá mě zastavit se ještě u skládky nedaleko Žabčic. Vznáší se nad ní mrak raccích křídel. Nejvíc je jich v čerstvě shrnovaných odpadcích. Zkouším prohlížet jejich stojáčky. Brzy nacházím racka chechtavého s bílým odečítákem a černými písmeny. Pták je bohužel vzdálen přes 200 m. Navíc mi stativákem otřásá vítr. Škoda. O něco později nacházím velkého racka s červeným odečítákem a bílými písmeny. Záhy se ale zvedá a odlétá. Sleduji ho dalekohledem tak dlouho, dokud zase nesedá. Vzdálen je 250 metrů. Oko mi slzí, dává se do mě zima a vzduch se i přes tu zimu pod sluncem, které se prodralo mraky, tetelí. Několikrát docházím ke stejnému výsledku – 3P92 – uvidíme. Později se už třesu zimou. Nemá cenu v hledání pokračovat. Absťák po husích límcích jsem ukojil alespoň tímto způsobem. Jede se domů. Když se pak vidím v zrcadle, vypadám jak rak. Ledový vítr mi z obličeje udělal červenou kraslici.
Když jsem z auta koukal u Pasohlávek na racky, sedl si nedaleko samec ledňáčka říčního (Alcedo athis).
