Pečení perníčků je fajn, zvláště když se ho zúčastní synci s babičkou, a nám, jejich jetým rodičům zůstane pár hodin na terén. Ještě lepší je, když se v takový den šedivá obloha po ránu vykartáčuje do modra a na pódium vyskočí přiopile nadšené slunce. To je pak radost vyjet do polí, kde bych se tento podzim prvně chtěl blíže podívat po husách.
Pod Pohořelicemi bez přemýšlení mířím na Znojmo, abych po několika kilometrech sjel ze silnice k poli s kukuřičným strništěm. Říkám si, že by tu husy mohly někde být a skutečně jsou nedaleko, jak mě upozorňuje Pepe. Máme je proti slunci. Pouštíme se tedy podél nedávno vysázeného pásu křovin kus dál k jihu. Část hus se zvedá, chvíli krouží a zase sedá téměř na stejné místo. Menší část odlétá JV směrem k nádržím. Teď už je máme po světle. Postávají nebo pospávají, hledají zbytky kukuřice. Je jich přibližně pět tisíc a naprostou většinu tvoří husy běločelé. Zaznamenáváme jen několik desítek hus velkých a jednotlivé husy tundrové. Prohlížíme je dlouho. Fouká ledový vítr. Žádný límec, žádná berneška, jen jedna husa se znaky po překlasifikaci teď už vzácnější husy polní. Tohle mi chybělo, dívat se do hejna bezstarostně se pasoucích severských hus. Po hodince se vracíme k silnici, kde už u stativáku stojí další kolega, pan Stehlík. Prohlížíme hejno i z této druhé strany, částečně proti slunci, ale nic zvláštního nenacházíme. Husy se po chvíli zvedají a odlétají k jihu. Přišel totiž čas, kdy se vracejí na vodu napojit.
S kolegou se scházíme o deset minut později na jižním břehu Novoveského rybníka. Část hus, které jsme před chvíli pozorovali v polích, sedla právě sem. Na hladině je zhruba 3500 běločelek a dvacítka hus velkých. Plavou v sevřeném šiku a kontrolují oblohu. Z bažantnice na severním břehu se ozývá rachot střelby. Husy jsou nervózní. Na vodě je tu také asi 250 čírek obecných. Vítr, který se stočil k severu, teď schytáváme celým tělem. Moc dlouho se ten ledový nápor snášet nedá. Půlhodinka je dost. Když pak stojíme u aut, zvedá husy dvojice orlů mořských. Většina jich odlétá zpátky do polí.
S Pepem se rozjíždíme k rybníku Starý. Zjišťujeme, že je na bahnech, což je vždycky zajímavé. Obnažené dno tentokrát přilákalo tři kolihy a spolu s racky se krčí skupinka čejek (27 ex.), v níž pobíhají čtyři jespáci obecní. Kousek od nich pospávají tři husice liščí. Pěkné. Jen Pepe je za chvilku zmrzlý jako rampouch. 🙂
Je tak akorát čas jít se zahřát do hospody v Ivani. Ještě před křižovatkou na Pasohlávky nám nad silnicí přeletuje nádherný samec pilicha.
Po obědě se jedeme podívat z hráze na Věstonickou zdrž VDNM. V jejím SZ cípu jsou shromážděny asi tři tisícovky husí. Nejprve obhlížíme hladinu od propusti. Blízko břehu je tu 42 hvízdáků a mezi husami velkými postupně odečítáme dva žluté límce (H469 a H133. První z nich jsem potkal už 12.11. na Starém rybníce a druhý dostala husa v květnu loňského roku v Maďarsku). Pak přejíždíme k severnímu břehu a znovu prohlížíme husy stativákem. Husí tundrových je tu tentokrát asi stovka a hus velkých čtyři stovky. Zbytek tvoří běločelky. Je nádherné odpoledne. Na ostrůvcích sedí čtyři orli mořští. Čas ale běží a brzy budeme muset zase vyzvednout naše dárečky u babičky. Nedělní vydařený terén s husami končí.
Severské husy v polích.
A na hladině Novomlýnských nádrží pod Pálavou.
