Včera večer jsem na avifu zaznamenal řadu pěkných pozorování severských hus, včetně opakovaného záznamu bernešky tmavé a podezření na husu krátkozobou. Venku je sice škaredě, šedivě zataženo, namrzlo a teplota se drží kolem nuly, ale i ve špatném počasí stojí za to vyrazit do terénu. Jožka se sice moc netváří, ale půjčuje si dalekohled od staršího Franty, bere můj stařičký stativák, a bude nám s Pepem dělat doprovod.
Jako tradičně, tak i dnes kousek pod Modřicemi prudce klesá dohlednost díky mlze. Navíc drobně mží. Panuje takové to nepříjemně vlezlé, zimní počasí, kdy i poledne připomíná podvečer. Už v úrovni Pohořelic se naštěstí dohlednost podstatně zlepšuje. Lán ozimu u Velkého Dvora je prázdný. Po husách tu zbyla oproti okolí tmavší ušlapaná a ozobaná plocha.
Jedeme na Drnholec. U krajnice pozorujeme smíšené hejnko vrabců polních a strnadů obecných. Na kůlech posedávají káně lesní. Pak odbočujeme na známou asfaltku obkružující Drnholec. Kocháme se kvíčalami a prohlížíme dvě poštolky, jestli náhodou nejsou zakukleným dřemlíkem. Nejsou. Poslední úsek cesty už jedeme podél hejna hus, které od nás dělí větrolam. Následuje zatáčka ke Smolisku. Už teď vidíme velké hejno hus rozeseté na ozimu, který náleží do katastru Vlasatic. Pole je mírně pod námi a je pěkně přehledné. Sice odsud není vidět jeho první část, podél které jsme přijížděli, ale i tak před sebou mám takových šest nebo sedm tisíc severských hus. Pepe s Jožkou se ještě hřejí v autě, zatímco já už projíždím husy stativákem. Takhle to mám rád. Brzy se objevuje první berneška rudokrká. Pak narážím na černý límec běločelky A1C (doma zjišťuji, že jde o housera, který byl límcovaný v říjnu 2017 v nizozemském Frieslandu; po odečtech z Nizozemska, Německa a Polska je to první záznam pro ČR). Všímám si, že za zatáčkou zastavuje auto s kolegáčky birdery. Zatím o mě neví. Po nějakých deseti minutách se náhle zvedá část hejna dříve skrytá za terénní vlnou a strhává sebou skoro všechny ptáky. Ti teď naštěstí sedají přede mě. Super. Vyplašilo je auto, které si vybralo polní cestu kousek od nich. Mám teď před sebou zhruba 10000 běločelek. Postupně nacházím 5 bernešek rudokrkých a pak mě do očí udeří světlý pták s tmavou kulatou hlavou. Sedí na zemi zadkem ke mně a ozobává zelená stébla. Když se konečně natočí bokem, vidím malý zobák s nepříliš širokým proužkem, který je spíš růžový. Zvedá se, aby popošel a i nohy jsou růžové. No a když zatřepe zadkem, má ocas téměř celý bílý. Lovím telefon a volám kolegům stojícím opodál. Za pár minut už míří svým stativákem na husu, která je podle mě typickou HUSOU KRÁTKOZOBOU. V rámci možností pořizujeme nějakou dokumentaci. Zkouším točit a kluci fotí přes stativák. Snad to pomůže jako doklad, ale v okuláru stativového dalekohledu jsou její znaky velice výmluvné. Byl by to po loňském prvním, druhý zástih tohoto druhu u nás. V hejnu běločelek její světloučký hřbet vyloženě svítí a lze ji snadno dohledat. Po více než hodině se loučíme s ostatními s tím, že se stejně dnes ještě uvidíme při hledání hoholky nebo bernešky tmavé.
Přejíždíme rovnou k Dolním Věstonicím, abychom z hráze prohlédli hejna poláků velkých, chocholaček a hoholů, kteří se potápí pro slávičky kousek od nás. Pepe brzy nachází hoholku, kterou Jožka ještě neviděl. Pozoruji chocholačku se žlutou značkou na zobáku (která mi ale nejde odečíst), kterou pronásleduje jedna lyska tak usilovně, až ji donutí upustit právě vylovenou slávičku. Vida je, chaluhy jedny příživné. Kocháme se ještě krásným samcem kaholky a pokračujeme k poslednímu místu, kde se chceme porozhlédnout.
Jsou to štěrkovny u Přítluk. Od hlavní silnice se vydáváme cestou k vodě, na které jsou vidět ptáci. Mám za to, že jsou to husy, které se teď kolem poledního vydaly napojit a vykoupat se. Blíž je ale vidět, že jsou to stovky kachen. Na vzdáleném okraji blízkého ozimu ale husy přece jen nacházím. Ještě kousek popojíždíme a zatímco Pepe s Jožkou zabalení do všeho oblečení číhají v autě, prohlížím husy. Je to jen nějakých 1500 ptáků. Na konci hejna se pase 120 labutí.
Dnešek je ale výjimečný, po pár minutách nacházím bernešku tmavou (ssp. bernicla). Je to neuvěřitelně aktivní jedinec. S hlavou nízko při zemi pronásleduje ostatní husy, pobíhá sem a tam a já se jí musím držet stativákem, abych ji neztratil a mohl ji ukázat těm dvěma zmrzlíkům. Daří se, ale s ulehčením si musím oddechnout, když už ji oba viděli. Jožka mi tentokrát ani nemusel lézt na záda, aby viděl z mého vysokého stativáku, postačila i moje stará Meopta. Stejně jako v případě husy krátkozobé. Točím krátké video a protože osazenstvo už se třese zimou, jede se domů. Mám z dnešního výletu do terénu povznášející pocit. Kdybych si takové dny dokázal naordinovat vždy, když mě svět netěší, bylo by to dokonalé.
Ahoj, jako za starých časů… si čtu ještě „teplý“ report v neděli večer 🙂 Díky
Ten límec jsem před týdnem odečetl jako 1C A , tak to mám na geese asi blbě, škoda, byl ruskej 🙁
Díky moc a buďte zdraví. PŠ
Ahoj. Máš to samozřejmě dobře. Také jsem si to musel hned večer zkontrolovat a tak jsm se tam nacpal ještě před tebe. Díky a měj se. PŠ
Ahoj Petře, byla to pěkná neděle i přes to nepěkný počasí.
S tím límcem jsi mě trochu znejistěl, ale díval jsem se teď na schema značení límců na geese.org a první se skutečně čte ten velký znak kolmý k ose krku a pak dvojice menších. Už jsem se lekl, že to zadávám špatně. Byla to tedy A1C. 🙂
Měj se. d.