Zdá se, že rok se s rokem schází stále v kratších intervalech. Není to tak dlouho, co jsem vloni v polovině října sjížděl dolů z Červenohorského sedla v Jeseníkách, kde jsem už několikátý rok trávil týden při odchytu a kroužkování ptáků, a teď do sedla šplhám zase, vytáčím serpentiny a přidávám výškové metry. Rozdíl je jen v tom, že tentokrát jsem si s kamarády nevybral deštivý a mrazivý říjen, ale stále ještě téměř letní konec srpna. Chtěli jsme zjistit, jak to tu vypadá před tím, než se k jihu přivalí hejna severských červenek a prvních zimních hostů. Šplhám ke staré vlekařské budce, která je stále ještě základnou kroužkovatelů a jsem plný očekávání.
Už z příjezdové cesty vidím změny. Les pod chatkou zmizel a nahradilo ho „pole“ prodloužené sjezdovky. V lesíku obvykle bývalo několik sítí a aby nebyl narušen s ohledem k dlouhodobé metodice jejich počet a rozmístění, stojí teď na kraji pole lesík nový, který zřejmě nemá nikde u nás ani ve světě obdoby. Je to lesík umělých vánočních stromků, mezi kterými jsou teď sítě nataženy. A nad vlekařskou chatkou, která může každou chvíli vzít za své při dokončování sjezdovky, stojí zatím nedokončená stanice nová v podobě bílé unimobuňky. Střídám směnu Zdeňka Zerzáně a až do příjezdu kolegů si užívám samotu na sedle. Procházím si známá místa, obhlížím sítě, zabydluji se v chatce a hážu spacák do maringotky.
Základ naší sestavy je stále téměř stejný – Petr Podzemný, Franta Kopecký a já – ale objevují se i nové tváře. Buď jsou to nadšení kroužkovatelé s čerstvou licencí jako je Zdeňka Pohanková nebo maminy doprovázející své synky, kteří zahořeli láskou k opeřencům. V každém případě jsou to lidé, v jejichž přítomnosti je příjemné pobývat. A jaký ten týden byl s ohledem k ptákům? Hm, vlastně nám to moc nelétalo. Viditelný tah jsme zaznamenali jen u lindušek lesních, občas přeletěl směrem k jihu pochop, hejno jiřiček nebo se za tmy ozvaly hlasy kolih velkých. Za večerního i ranního šera nad námi lovily siluety lelků. Počty odchycených ptáků se pohybovaly v jednotkách s jedinou výjimkou – tří nočních hodin 31.8. Za mlhy tehdy začali s drobným deštěm ze zatažené oblohy vypadávat ptáci, desítky ptáků. Abychom stíhali, museli jsme s Petrem kroužkovat oba. Trvalo to jen tři hodiny. Pak se obloha vyjasnila a opět vysvitl měsíc, tak jako většinu jasných nocí našeho týdne na sedle. Tím to skončilo. Ale i tak bylo během těch tří hodin chyceno a okroužkováno 132 ptáků 20 druhů. Nejpočetnější byli lejsci černohlaví a pěnice slavíkové, ale chytil se i slavík tmavý, dva slavíci obecní, dva modráčci nebo bramborníček hnědý. Byla to malá ukázka toho, že kdyby vhodné podmínky vydržely déle, mohlo by se jednat o první „velkou noc“ letošního sedla. I tak bude na co vzpomínat.
Většinu našeho týdenního pobytu panovalo příjemné počasí, ve dne slunečno a v noci zářil z oblohy měsíc. Díky tomu se dalo i těch dlouhých osm dní bez ptáků na sedle docela dobře snášet. Na rozloučenou přišla i bouře a průtrž mračen. A jaké jsou příčiny nízkých počtů kroužkovaných ptáků? Pěkně to shrnuje na blogu věnovaném této akci Martin Vavřík. Bilancuje zde první měsíc letošních odchytů v porovnání se sezónami dvou let předchozích. Letošní počty jsou prozatím nejnižší, ale díky nebývale vlídnému počasí se tah ptáků snad jen opozdil a v příštích týdnech jejich počty vzrostou. Uvidíme. S napětím budu sledovat reporty z Červenohorského sedla a možná se tam ještě na otočku rozjedu, abych podpořil Luboše Doupala, který zůstává věrný vyhlížení sibiřských zatoulanců v říjnovém termínu. A řekl bych, že se nás tam setká víc. 🙂
Kroužkovací stanice ve vlekařské budce a celé její okolí. Vpravo je patrný lesík vánočních stromků.
Lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) – nejpočetněji táhnoucí druh konce srpna.
Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) – počty jedinců tohoto nočního druhu kroužkovaných na Červenohorském sedle se blíží dvěma stům.
