Týden na konci července v Krkonoších se nám vloni tak zalíbil, že jsme se rozhodli si to letos zopakovat – na stejném místě a téměř ve stejném termínu. No a cestou máme opět vodní nádrž Rozkoš. Od Brna až po Náchod jedeme místy hodně vydatnou bouřkou. Až těsně před nádrží se oblačnost jako zázrakem trhá. Jdu se projít tou prádelnou po děličce, zatímco se rodinka cachtá ve vodě. Podél hráze, ale zvláště na jejím konci počítám 17 pisíků a nad vodou 8 rybáků černých. Na přepadu se mi pak daří odečíst žlutý kroužek s kódem PHUT na dospělém rackovi bělohlavém.
Naše chalupa je v Seidlově Dole nedaleko Horní Malé Úpy a ještě ten samý večer, vlastně až hodinu před půlnocí, posloucháme ze stěny smrkového porostu hlasy mladých sýců rousných. Následujících šest dní se potulujeme po okolí, podnikáme procházky v lesích, fotíme motýly na loukách, koupeme se v průzračné horské říčce a na hřebenech pozorujeme čečetky tmavé. Občas nám prší, ale hlavně si tu konečně můžeme odpočinout od vyčerpávajících veder panujících na jihu Moravy.
Cestou zpět opět zastavujeme nedaleko děličky vodní nádrže Rozkoš. Fouká čerstvý východní vítr a kromě několika naháčů a dvanácti pisíků se objevuje dvojice jespáků obecných ve svatebním s extra dlouhými zobáky. Byl to příjemný týden, ale už se těším na klasický terén s výbavou na zádech.
Pro tento web trochu netypický obrázek ještěrky živorodé (Lacerta vivipara). V Krkonoších jsem sebou nosil makro namísto teleobjektivu.
