Kdeže jsou ty časy, kdy jsem každý den poctivě ráno při příchodu do práce kontroloval avif, abych se dozvěděl, co je kde nového a hlavně, jaké zajímavosti kde byly pozorovány. Za nezvyklým druhem, pokud se vyskytoval v rozumném dosahu, jsem pak byl ochoten co nejdřív vyrazit. Teď už nové druhy nechávám víceméně náhodě a avif kontroluji jen namátkou a ne častěji než jednou týdně.
Když na mě někdy v pátek po obědě vyskočilo na fb pozorování špačků růžových u Krčmaně, tak trochu se mi zvýšila tepovka, jak to trefně popsal David Lučan, s kterým jsem se později odpoledne potkal. Tento druh se u nás objevuje jednou za uherský rok a invazivně a jeho pozorování v našich končinách je svátkem. Ani jsem si nevšiml, že tohle pozorování desíti dospělých ptáků pochází už ze středy 23. května. Následující den se pak na lokalitě vystřídaly snad desítky lidí, kteří měli štěstí na dva až tři ptáky.
Když jsem se v pátek díval na víkendovou předpověď počasí, tak ta slibovala dvě téměř bezvětrné noci. Jednu jsem chtěl věnovat poslednímu pokusu o výrečka. A protože jsem se rozhodl pro noc ze soboty na neděli, mohl jsem celý páteční podvečer věnovat rychlému výpadu ke Krčmami. Co kdyby se tam ještě nějaký špaček růžový objevil?
Vyjíždím po práci a někdy kolem půl páté odbočuji na polní cestu mezi zatopenou a těženou pískovnou. Přede mnou už u krajnice stojí několik aut a vedle nich u stativáků postávají kolegové. Chvíli si říkám, že snad právě pozorují špačky a ve spěchu vysedám. Kolegové jsou tu ale jen asi půl hodinky a špačky neviděli. Polní cesta je lemovaná třešněmi, z jejichž korun pokřikují špačci obecní, kteří si pochutnávají na zralých plodech. Co chvíli přeletuje jejich skupinka mezi pískovnami a korunami stromů nebo usedá na vysoké uschlé topoly. Potkávám tu řadu známých, ale zdá se, že špačci růžoví už jsou dávno někde jinde, protože je tady celý den nikdo neviděl. Čekáme, prohlížíme stromy i vedlejší suché pole s loužemi, na kterých byly špačci růžoví zaznamenáni při prvním pozorování. Přeletují nad námi racci chechtaví, štěbetavě se ozývají břehulky a občas se ukáže kulík říční. Do větví topolů sedají špačci obecní nebo kvíčaly. Čekání je to ale bezvýsledné. Zpestřením jsou nám nezvyklé erotické hrátky párku cyklistů v pokročilých letech. Ve skupině racků na blízké těžené pískovně pozoruji racka černohlavého. Třešně jsou skvělé a nedivím se, že tu špačci růžoví vydrželi dva dny. Škoda, že ještě jeden den nepřidali. Jejich pozorování jsou teď plné maďarské stránky a v Čechách je zastihl Franta Pochmon i u Nechranic. Nezbývá než se po nich podívat i jinde. Před osmou večer opouštím polní cestu mezi pískovnami jako jeden z posledních. Bylo příjemné prohodit pár slov se stejně postiženými kolegy, se kterými lehce závidíme těm, kteří pastory viděli včera. Třeba ještě bude příležitost.
Do suchých větví topolů usedali bohužel jen obvyklí špačci obecní (Sturnus vulgaris).
Tak tobě nestačí špačci růžoví a zachtělo se ti ještě i racků (viz 4. řádek od konce)? 😉
Holt to podvědomí. 🙂 Díky za upozornění, Franto, už jsem to opravil.