Po deštivém pátku přišel nádherný slunečný víkend. Až tak pěkný a jarně vlahý, že jsem v sobotu vytáhl motorku a projel se trochu po okolí. Podíval jsem se k mokřadu kousek od Velkých Bílovic, kde se v rákosí zdržovalo asi 250 hus velkých, ozýval se zpěv strnada rákosního, a oblohou co chvíli přeletěla skupinka špačků. Vyjel jsem i na blízký kopeček Hradištěk s krásnou kaplí sv. Cyrila a Metoděje, Václava a Urbana a chvíli se díval po okolní zvlněné krajině řádkované vinicemi. Z oblohy mě tentokrát překvapil čistý zpěv skřivana lesního. Musel jsem si zkontrolovat mobil, jestli náhodou nedrnčí, protože na něm mám vyzvánění právě tohoto druhu, ale ne, byl to skutečný lulan, kterého doplňovali zpěvem dva skřivani polní. Po několika hodinách a stovce kilometrů jsem se vrátil spokojený dům.
No a neděle si vzala příklad ze soboty, oblékla se také do jarně svátečního, a mně nezbylo než vyrazit zase na chvíli ven. Tentokrát k Blučině.
Bezvětří, lehce hřejivé sluníčko, nazul jsem gumáky a prošel se podmáčenou loukou na kraji vesnice. Její plocha se bohužel zmenšuje. I dnes, ač je neděle, na ní pracoval jakýsi velký stroj s radlicí, shrnoval zeminu do hromad a chystal plochu na další navážku, na které vyrostou nové logistické haly. Škoda. Z blízkého pole pokřikovaly čejky, nad hlavou mi ve vlnovkách přeletěl konipas bílý a z mokré louky vzlétla bekasina. Po návratu z tropů budu mít necelé dva týdny, abych tu zkusil natáhnout na chřástaly. Doufám, že to klapne.
Auto pak nechávám na blízkém kopečku a jdu se projít k mokřadu u Albertova. Z keřů se nese zpěv strnadů obecných, z jednoho rybníčku se nesměle několikrát ozve potápka malá a modrá obloha je plná kroužících kání.
Jižně od místní bažantnice se v polích lesknou ve slunečních paprscích rozlehlé louže. Kolem nich odpočívají a přeletují stovky čejek (600 ex.) a špačků (300 ex.). Nedaleko přeletuje dvojice vodoušů kropenatých a znovu je slyšet hlas konipasa bílého. Během příštích týdnů se tu určitě ukáží kulíci zlatí, první bojovníci a třeba i další bahňáci. Bude to tu krásné.
Vracím se podél Moutnického potoka, jehož břehy jsou provrtané norami nutrií, jejichž pěšinky se táhnou do okolních polí. Z lesních porostů vedlejší obory naříkají datli, sekunduji jim brhlíci, houkající doupňák, a kromě desítky kání se na obloze točí i dva luňáci červení a přeletuje královák.
Je to krásná procházka, skřivani zpívají a jaro je na spadnutí. Ve čtvrtek odlétám, návrat 25.3. To už bude jaro o pořádný skok dál.
Podmáčená louka na kraji Blučiny a hromady nahrnuté zeminy v místech, kde mokřad nenávratně mizí pod navážkou.
Kouzlo polních louží plných čejek (Vanellus vanellus), racků chechtavých (Chroicocephalus ridibundus) a špačků (Sturnus vulgaris).
