Včera se udělalo krásně slunečno. S klukama jsme se byli tradičně, jako každý rok na Štědrý den, projít kolem Svratky a nakrmit kachny, tentokrát od hráze Brněnské přehrady k první lávce po jejím proudu. Modrá obloha, teplota několik stupínků nad nulou a mléčný opar vznášející se kousek nad zemí ze sněhu přecházejícího pod doteky teplých slunečních paprsků přímo v páru. Neskutečná rozkoš po těch šedivých dnech vlezlé zimy, které panovaly poslední dva týdny.
Večer jsem pak koukal na předpověď na další den. Sluníčko z ní zmizelo a modrou oblohu nahradily dešťové přeháňky. S nedělním ránem ale přišlo překvapení. Oblačnost se rozpustila a odplula pryč. Opět se dostavila šmolková modř vysoké oblohy a krajinu zalilo slunce. Byla by hloupost nechat si tohle ujít. S Jožkou, který se ke mně přidává, vyjíždíme na chvíli ven.
Slíbil jsem mu kratičký výlet do Jižní Ameriky a abych to dodržel, míříme do sousedství Hustopečí. Zastavujeme u Kurdějovského rybníka a jdeme se projít po okolí. Zelenající se strniště svažující se k rybníku jsou poseta kvíčalami. Poletují nad ježatými zbytky vojtěšky či jetele, ve skupinkách se občas vydají k blízkým stromům, ale většinou poskakují po zemi a hledají potravu. Je jich minimálně pět set. Podél cesty se z topolů zvedají také káně lesní, pět, osm, deset ptáků a další sedí na strništi. Je nádherně, brzy musíme svléci přebytečné svršky a užíváme si téměř jarní atmosféry. Sníh zmizel už kousek pod Brnem a tady už jsou jen zelenající se pole. Po celou dobu jsou z druhé strany rybníka, od farmy, slyšet hlasy mníšků šedých. Ti mají pro Jožku alespoň z části vyvolat onu atmosféru Jižní Ameriky. V koruně vzdáleného stromu jich vidíme sedět přes dvacet. Chvilku se proplétáme na konci pruhu vysečeného v bujné vysoké vegetaci. Za papoušky ale putovat nemusíme. Zhruba deset z nich si nás přilétá prohlédnout zblízka. Jožka se kochá pohledem na exotiku a já dělám pár dokumentačních fotek. No, jsem zvědav, jestli se tento volný chov papoušků přeleje i dál do krajiny a vytvoří samostatné kolonie?
Jsme kousek od Novomlýnské nádrže VDNM, rozjíždíme se tedy ještě na chvíli pokochat mořem pod Pálavou. Od Šakvic míříme alejí přímo k vodě. Na slunci je opravdu teplo a kromě lehoučkého vánku panuje téměř bezvětří. Vodní hladina je klidná jako zrcadlo, ve kterém se odráží protější masiv Pavlovských kopců. S ptáky vznášejícími se na ploše vodního zrcadla je tu dokonale. Zatímco Jožka prohlíží okolí stativákem, stoupám si čelem ke slunci, zavírám oči a rochním se v té hřejivé světelné lázni. Baterie se mi dobíjejí, chmury ustupují a střídá je nadšený úsměv. Ten pak získává na šíři i druhy, které nacházíme v dosahu. Jsou tu desítky hoholů a morčáků velkých, elegantní drobci morčáci malí a štíhlí roháči, stativák ale odhalí i dvojici morčáků prostředních a po delší době nad hladinou se pohupujícího dospělého racka malého. Z oblohy se čas od času ozve skřivan, tu a tam přeletí menší hejnko běločelek nebo zakřičí žluna zelená. Postáváme na břehu a užíváme si jarní pohody, když se kousek od nás vynoří potáplice severní. Nechce se mi vůbec nic, jen celým povrchem těla vstřebávat tu vzácnou jarní atmosféru uprostřed zimy.
Tak jo, čekají nás ještě povinnosti. Výbavička putuje do kufru auta a my se pomalou jízdou vracíme do Brna. Ježíš, to byla nádhera!!
Mníšci šedí (Myiopsitta monachus) od Kurdějova.
Dospělý racek malý (Hydrocoloeus minutus) nad Novomlýnskou zdrží.
Potáplice severní (Gavia arctica) na závěr.
