Chvíli to trvá, než se dopoledne zbavíme omladiny. Nenecháváme je v lese, jak by si často zasloužili, ale u babičky, která si to rozhodně nezaslouží. Ale není kam spěchat, venku je zataženo, mírně poprchává a světla je tam díky oblačnosti a řídké mlze pomálu. Pro jistotu se před odjezdem ještě dívám na webovou kameru v Šakvicích a zdá se, že viditelnost je dostatečná. Včera jsem prohlašoval, že jedeme s Pepem na husy, tak jsem zvědavý, jestli aspoň nějaké uvidíme.
Registrujeme je odpočívat na kukuřičném strništi vpravo od silnice hned kousek pod Pohořelicemi. Vracíme se k nim přes Velký Dvůr. Moc jich není. Na poli postávají čtyři stovky hus velkých a stovka běločelek. Část jich bohužel kryje terénní vlna, ale i tak si je pěkně prohlížíme. Kolem přeletuje hejnko stehlíků a nízko nad polem se krátce objevuje krahujec. Přejíždíme k severnímu cípu Starého rybníka, abychom omrkli, jestli je něco na hladině. Husy tam rozhodně žádné nejsou. Jen na drátech elektrického vedení sedí zhruba stovka hrdliček zahradních, které jsou v zimních měsících v podobných počtech všude na okrajích vesnic, a křovinami putuje hejnko štěbetajících mlynaříků. V prodejně místního rybářství kupujeme rybí klobásy, na které se už dlouho chystám a nějakou tu pomazánku.
Následuje Novoveský rybník ze severního břehu. Voda stoupá a rybník se napouští. Nevysoko nad ním přeletují menší hejna hus běločelých. Nohy mají obalené hlínou a nejspíš míří někam na vodní hladinu, kde by se napojily a vykoupaly. Je jedenáct dopoledne, přesně jejich čas. Na mělčinách se zdržují stovky čírek, tři desítky čejek, nějaký ten lžičák a hvízdák. Čírky by chtělo vzhledem k loňskému výskytu čírky karolinské podrobně prohlédnout, ale viditelnost je mizerná – ptáci se na protějším břehu ztrácejí v bělostném příšeří. Panuje ponurá atmosféra pozdního podzimu. I tady se z keřů ozývají mlynaříci.
Cestou k hrázi, kde Dyje vtéká do Mušovské zdrže VDNM, se zajíždíme podívat k polím SV od Drnholce, ale husy tu žádné nejsou. Na ozimech svítí přes padesát volavek bílých. Břehy nádrže a voda kolem nich se hemží lyskami. Také chocholaček jsou kolem dobře čtyři stovky. Potápí se pro slávičky, stejně jako několik hoholů, kteří jsou mezi nimi rozptýleni. Hned první potápkou, kterou kontroluji, je potápka rudokrká.
Cestou dál zastavujeme u Vrkoče. Ten je stále na bahnech, která jsou navíc s výjimkou několika volavek popelavých a racků prázdná. Zdá se, že jedinými dnešními pěvci jsou dnes mlynaříci. Jejich kontaktní hlasy je slyšet i tady. Ze starého dubu na hrázi hlasitě hvízdá šoupálek krátkoprstý. Už se těším, až se za jeho bratránkem na jaře pustím v rámci projektu RAS.
Teď frčíme ke Strachotínu a rovnou na hráz Novomlýnské zdrže. V mírném větru zvlněná vodní hladina vypadá pustě a prázdně. Z hejna kachen kus od břehu se ve stativáku klubou hvízdáci – je jich 123. Ve velké dálce směrem k Šakvicím nalézáme potáplici malou. Štráduju pak podél břehu zpět ke Strachotínu, abych se podíval po sněhulích. Pepe přejíždí autem a čeká u hráze. Kus cesty mě keři podél hráze doprovázejí dnes všudypřítomní mlynaříci. Sněhulky bohužel nepotkávám. Snad se ukážou ještě později. Nebo se zrovna zdržují někde jinde.
Jako poslední zastávku volíme ještě břeh této dolní Novomlýnské nádrže u Šakvic. Cestou kolem šakvického sila nacházíme v poli kousek od nádraží zase pár hus. Tentokrát je to 260 hus běločelých a dvacítka hus tundrových. Z pozorovacího místa na břehu nádrže vidíme v dálce sedm morčáků velkých a v místech, kde jsme od Strachotína pozorovali potáplici malou, jsou teď potáplice dvě.
Fajn, je daleko po poledni, světla je tak málo, jako by byl večer a začíná poprchávat. Stavujeme se na pozdní oběd v Ivani a v půl čtvrté vysvobozujeme babičku ze spárů omladiny. Přebíráme štafetu a jede se domů. Těch pár klidných hodin v terénu jsme si užili do sytosti.
Jeden rozmazaný obrázek mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus).
