Pátek 23. května:
Před několika dny mi Pavel Smejkal potvrdil přítomnost minimálně jednoho volajícího samce chřástala polního v Rakoveckém údolí u Račic-Pístovic. Docela přesně mi popsal, kde ho bývá slyšet. Po setmění, kdy jsme u ohýnku na chajdě opekli s klukama pár buřtů, sedáme do auta s tím, že si chřástala zajedeme poslechnout. Pro kluky má jízda setmělým liduprázdným údolím charakter dobrodružné výpravy. Zastavujeme u nedaleko statku a jdeme se projít k louce. Je tma, pod mrakem, panuje bezvětří. Od statku k nám doléhá ržání koní a od vzdáleného potoka slabě zaznívá hlas cvrčilky říční. Říkám klukům, aby byli úplně zticha a jen naslouchali. Stoupám si na kraj vysokou travou zarostlé louky a pouštím z mobilu poměrně tiché, nepravidelně opakované crex-crex. Před tím se žádný chřástal neozýval a ani teď není jeho hlas slyšet. Moje nahrávka proniká tmou asi minutu dvě, když si všímám, že se ke mně šustící travou něco blíží. Ve vzdálenosti pěti metrů se šustění trávy zastavuje a náhle se ozve hluboký a velice hlasitý chřástalí hlas. Úplně jsem se polekal. A myslím, že nejenom já. Jako by se mi pod nohama rozvibrovala země. Hlas se ozval jen jednou a pak se šustění začalo opět rychle přibližovat a zastavilo se mi u špiček sandálů. Chvíli je ticho, vypínám nahrávku a ustupuji krok na cestu s krátkou travou. Opět dvě tři strofy nahrávky. Kluci s Pepem dřepí za mnou. Náhle se ozve zatřepání křídel a chřástal přistává mezi námi. Franta na něj svítí bludičkou téměř vybité baterky. Koukáme přímo na něj. Sice se ztrácí v šeru, ale chodí téměř mezi námi. Teď už si jen vychutnáváme neobvyklé setkání. Nahrávka je tiše, chřástal chvíli hledá domnělého vetřelce a pak, když se Franta rychleji pohnul, zabíhá zpátky do vysoké luční trávy. Odtud se začíná intenzivně ozývat. Nádhera. Kluci z toho mají oči navrch hlavy. To bylo dobrodrůžo! To budeme vyprávět paní učitelce, říkají. Už tu nechceme překážet. Chřástalí hlas se stále opakuje. Skládáme se do auta, ze kterého by náhodný kolemjdoucí mohl slyšet celé hejno chřástalů polních pokřikujících tentokrát různými dětskými hlasy. Je půl desáté. Jde se spát. Bylo to skutečně parádní setkání.
Sobota 24. května:
Když ráno sedám do auta, říkám si, jestli dělám dobře. Jsou hlášeny intenzivní bouřky s vysokými srážkovými úhrny a kroupami. Obloha je zatažená, ale zatím jen mírně poprchává. Kdoví, snad se mezi bouřkami nějak prosmýknu.
Začínám na hrázi Hradeckého rybníka v Tovačově. Netrvá to dlouho a nad hladinou můžu pozorovat hned tři druhy lovících rybáků – bahenní (2 ex.), černé (5 ex.) a obecné (4 ex.). Kromě běžných racků je doplňuje jeden loňský racek malý. Během posledních let se tu pěkně uchytila menší populace hus velkých. Od kříže vidím hned čtyři páry s mladými a jeden bez. Z rákosí podél hráze se co pár metrů ozývá rákosník proužkovaný. Na druhé straně rybníka pronásleduje straka tři kukačky. Zdá se mi, že je tu oproti jiným rokům nějak málo roháčů. Až na severním konci rybníka potkávám Luboše Doupala. Diví se, že jsem nevyrazil k Nesytu, kde to minulý týden žilo zajímavými druhy včetně ústřičníků, jespáčka ploskozobého, jespáků písečných apod. Také tady byly prý minulý víkend rybníky nacpány ptáky, kteří čekali na přechod studené fronty. Dnes jich tu je jen zlomek. Je dusno, v dálce putují oblohou tmavé mraky a košťaty zametají zemi. Tady naštěstí zatím neprší. Při odchodu na sebe upozorňuje hlasem racek černohlavý.
Počty roháčů vynahrazuje Tovačovu rybník Křenovský, kde je minimálně 40 dospělých ptáků. Řada z nich vozí na zádech pullíky. V keřích sedí 4 volavky popelavé a 2 kvakoši. Z topolů zpívá slavík. Je dusno a obloha na východě tmavne.
Jezera u Annína jsou téměř prázdná, loví tu jen několik rybáků obecných, jeden bahenní, na hladině je 22 roháčů a pár labutí vodí 6 mláďat. Začíná se blýskat, déšť se přibližuje doprovázen hromobitím. Stihnu to tak akorát, abych ještě prohlédl pískovnu u Troubek. Na umělých ostrůvcích počítám 49 rybáků obecných a v blízké husté přízemní vegetaci zpívá rákosník zpěvný. Začínají padat první kapky.
Déšť přichází chvíli poté, co prohodím pár slov s Jirkou Šírkem, který se jede na pískovnu podívat také. Velké kapky buší do střechy a předního skla auta. Občas mají stěrače co dělat. Teď mi to ale už nevadí. Vyšlo mi to úplně přesně.
Rybák bahenní (Chlidonias hybrida) na kůlech Hradeckého rybníka.
Neděle 25. května:
Od rána to vypadá na nádherný slunečný den pod modrou oblohou. V pět už mířím do Račického údolí, kde máme sraz s Pavlem Smejkalem a Vlastíkem Dobešem. Chceme zjistit, jestli se ještě někde ozývají chřástali polní. Na keřích sedí ťuhýci obecní, na drátech strnadi obecní, zpívají pěnice černohlavé a hnědokřídlé, přeletují kukačky, křičí žluny zelené a datli, mladé krmí budníčci menší. Je tu nádherně. Po zběžném monitoringu můžeme konstatovat, že se v 3,5 km dlouhém úseku při ústí Rakoveckého údolí vyskytují asi 3 volající samci chřástala polního. Během dvou ranních hodin v terénu jsme zaznamenali 37 druhů ptáků.
Vracím se k rodince. Po snídani je přemlouvám ke kratšímu výletu k NPR Větrníky. Den je stále nádherný, i když na Větrníkách pofukuje docela chladný a silný vítr. Ze stepního kotle pod námi, který je zarostlý keři a nízkými stromky a který je teď celý rozkvetlý a voňavý nejrůznějšími bylinami, zpívají hned čtyři druhy pěnic, včetně vlašské, na keřích sedí opět strnadi obecní a ťuhýci obecní, cestou se ozval sedmihlásek a před námi ve vzduchu zpívá linduška lesní. Kluci pobíhají po okolí, prohánějí motýly a stále něco objevují a kutí. Fotím nějaké ty kytky na pozdější určení a vstřebávám pozitivní energii, kterou tohle místo má. O kousek dál na hřebeni je vybudováno konstrukčně zajímavě řešené odpočívadlo ze dřeva a kamene s malou tůňkou, kde by mohl osamělý poutník i pohodlně přespat. Je odsud krásný výhled do kraje. Děláme zápis do „vrcholové knihy“. Cestou zpět potkáváme dvě auta mířící také k vrcholu Větrníku. V jednom je k našemu překvapení Karel Hudec. Zdravíme se, prohodíme pár slov a vracíme se do Pístovic. Na obloze už se vytvářejí mraky, ale neřekl bych, že z nich bude pršet. Je nádherně.
