Malý dalekohled se mi stále pohupuje u pasu a často jej používám. Horší je to se stativákem, kterému jsem poslední týdny a možná i měsíce moc příležitostí nedal. Doba zběsilého objíždění jižní Moravy s birdwatcherskou výbavou v pohotovosti se tak trochu stala minulostí. Nepřináší mi tolik vzrušení a radosti jako dříve. Teď mi přijdou zajímavější chvíle trávené u natažené sítě. Přesto si to chci zase vyzkoušet a tak po ranním kafi s krajícem chleba namazaným máslem vyjíždím do podzimního počasí. Naštěstí není mlha. Dokonce chvíli vykukuje zpod oblačné deky několik slunečních paprsků. Od minulého týdne jsou v Brně havrani, ale namísto, aby po ránu do města směřovali, tak v menších skupinkách opouštějí jeho ulice jižním směrem. Hm, časy se mění.
Zastavuji u skládky odpadu nedaleko Žabičic. Na akátech kolem silnice sedí jen havrani a kavky. Vysoko na obloze protahuje asi 150 racků chechtavých a z křoví se ozývá vyzývavým vábením rehek domácí. Jediným zájemcem o odpadky je káně lesní.
Cestou přes pole k Novoveskému rybníku musím dávat pozor na krotké bažanty, kteří se pletou podél cesty. Jsou jich desítky. Parodie lovné zvěře. Z hladiny rybníka se právě zvedají husy běločelé, které do vzduchu vyhnala myslivecká kanonáda. Na vodě zůstávají tři stovky hus velkých, mezi kterými se mi daří najít jednu s červeným límcem S28. Jde o ptáka, kterého jsme límcovali na Vysočině v loňském roce a který se ještě před měsícem zdržoval v Německu. Podél břehů jsou stovky čírek obecných a desítky lžičáků. V západním cípu rybníka svítí mezi kachnami pětice těl husic liščích. Na opačné straně plave malá skupinka šesti potápek malých a dost daleko od nich sbírá z hladiny potravu potápka černokrká. Znovu mě napadá, jak zajímavé by bylo někde napříč rákosím natáhnout nějakou tu síť. Nad vodou přeletuje hejno racků chechtavých s nohama obalenýma hlínou, když odjíždím.
Vrkoč je před výlovem upuštěný. Obhlížím bahna z jeho severní strany. Prozatím je tu jen jedna jediná koliha a jsem zvědavý, jestli se jich ještě objeví více. Rok od roku je jich méně. Mezi racky chechtavými stojí na mělčině také 95 čejek, mezi kterými se proplétá 13 jespáků obecných. Vše pozorným zrakem sleduje s betonového bloku uprostřed hladiny dospělý orel mořský. Stále je zataženo, ale panuje téměř bezvětří. Z rákosí se ozve zapomenutý moudivláček a z korun vrb zpívá budníček menší. Jak dlouho tohle předzimní počasí ještě vydrží? Objíždím rybník ještě ke hrázi, u které z mělké vody trčí hřbety desítek kaprů. Kdesi zakřičí vodouš kropenatý a kolem proletí ledňáček.
Kam teď? Dál se mi ani nechce, ale zajíždím ještě na hráz mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží VDNM. Na Mušovské zdrži je vidět několik desítek lysek kousek od hráze. Na kraji hejna je také skupinka šestnácti kopřivek a osmi hvízdáků. Dalších 16 kopřivek je na druhé straně na Věstonické zdrži. Vítr zde fouká silněji, má k tomu prostor. Vracím se přes Pasohlávky k hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží. Na vodě pozoruji 300 lysek a 31 roháčů. Vydávám se do polí kolem Drnholce. Podél silnic jsou hradby cukrové řepy, traktory mění hnědavá strniště v černou ornici. Místy loví v polích skupinky volavek bílých, tu a tam posedává káně. Poslouchám v rádiu Františka Novotného s Luďkem Munzarem a už se mi nechce ani zastavovat. Téměř bezcílně projíždím podzimní krajinou. Velkým obloukem se vracím k Pohořelicím a pak už směřuji zpět k Brnu. Někdy by jen ta pomalá jízda mohla být cílem. Za čím se honit?
Skupina hus velkých (Anser anser) na hladině Novoveského rybníka. Víc se mi vyfotit nepodařilo.
