V noci funělo a pršelo, noční odchyt se nekonal. No a dnes by sice podmínky mohly být vhodné, ale nechci si nechat ujít rodinnou oslavičku. Nezbývá než vyrazit teď, po ránu, alespoň na chvíli s dalekohledem na krku. Je zamračeno, obloha je zadeklovaná šedivou oblačností, možná i zaprší. Zvolna ukrajuji kilometry směrem k jihu. Přichází podzim, ten astronomický má začít zítra. Teplota spadla o pár stupínků, pofukuje vítr, dostavuje se taková ta sychravá podmračená melancholie.
Pod Pohořelicemi odbočuji k Novoveskému rybníku. Přijíždím od severu kolem bažantnice. Bažantů přešlapují v poli podél cesty desítky. Hladina rybníka je mírně rozhoupaná a jsou na ní stovky kachen. Mám pocit, že jsem u dalekohledu nestál už celou věčnost, když jím prohlížím okolí. Mezi březňačkami nacházím tři zrzohlávky, jednoho lžičáka a skupinku šesti hvízdáků. Nebude to dlouho trvat a budou tu zase severské husy. Už se těším. Když odsud odjíždím, krouží nad dědinou orel mořský.
Mířím k Novomlýnským nádržím. V úrovni Pasohlávek na chvíli zastavuji u krajnice. V poli tu postává devět volavek bílých a tři desítky velkých racků (bělohlavých). Pak vytahuji stativák až na hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží VDNM. Labutě, kachny, kormoráni, nějaká ta chocholačka a potápka malá. Je tu klid. Rybáři posedávají před svými stany a u aut, občas přeletí racek chechtavý nebo šplouchne o hladinu kapr.
Jede se dál. U Dolních Dunajovic přejíždím silnici na Mikulov a pokračuji k Dolním Věstonicím. Kolem vinohradů poletují menší i početnější skupiny špačků. Ozývají se rány plynových děl, které je mají odehnat. Hladina Novomlýnské zdrže je nižší než obvykle. Na klaccích trčících z vody posedávají racci bělohlaví. Zkouším prohlédnout ty nejbližší, ale odečíták nemá žádný. Od Strachotína se pak jdu projít po hrázi. Uvědomuji si, že jsem tu letos vůbec nebyl na bahňácích. Betonové schody tohoto téměř mořského pobřeží často vyhledávají jespáci obecní a píseční nebo kamenáčci. Teď už jsem tu dost pozdě. Obcházím rybáře a prohlížím téměř zrcadlově klidnou, ale i prázdnou hladinu. Občas se nade mnou vyrojí pár desítek vlaštovek. Na drátech elektrického vedení se shromažďují hrdličky zahradní. Ozývají se budníčci menší a kolem břehu přeletují konipasi bílí. Až daleko od Strachotína sedám na schody. Nic moc jsem nepotkal – osamělý pisík a v dálce směrem k Šakvicím plachtící luňák červený. Ale nevadí mi to. Říkám si, jestli tu budou letos zase sněhule a jestli jsou to stále ti stejní ptáci. Zvedám se, a protože jsem bosý, chvíli se brodím mělkou vodou. No nic, blíží se poledne, je čas myslet na návrat.
Rehci domácí (Phoenicurus ochruros) se teď také zase začali ozývat zpěvem.
