Což takhle dát si trochu birdingu? Přemlouvám Pepe, na střechu do nosiče Molendy upínám její kolo, aby mě nemusela honit pěšky, a vyjíždíme tam, co jsem už několik let nebyl, k Záhlinicím. Je spíše zataženo, teploty se po několika posledních horkých dnech drží na přijatelných hodnotách a krajina kolem září tisíci odstíny svěží zeleně. Holt jaro, vše začíná odznovu, nová šance životu.
V osm parkujeme na kraji vesnice. Z drátů čimčará vrabec domácí, nad hlavou štěbetají jiřičky a na kůlu v louce sedí náš první letošní bramborníček hnědý. Okamžitě se nám vrací vzpomínka na volavku rusohlavou, kterou sem před lety spolu s námi přijela pozorovat řada ptáčkařů. Je krásně, vítr příjemně pofukuje a mraky se rozestupují slunci. Jen tak akorát, aby nebylo horko.
Hladina Němčického rybníka žije roháči, loví, tokají, shání materiál na hnízda. Z lesíka po levici zpívá sedmihlásek a doplňuje tak chór pěnic, špačků, žluv a rákosníků ze sousedního rákosí. Podél krajů rybníka přeletují kukačky a nad hladinou se míhají rybáci obecní. Jediná labuť, která odpočívá u rákosového ostrůvku, je stará známá Zpěvanka, labuť zpěvná se žlutým límcem 7R42.
Bereme to k Pláňavskému rybníku. Ten je zarostlý vodní vegetací, která tu a tam vyčnívá z vody. Na několika místech uprostřed hladiny si budují své hnízdní plovoucí ostrůvky roháči. Snad jim vydrží. Stejně je to odvaha stavět si svá hnízda takhle na očích bez jakékoli ochrany. Zvedám oči k obloze, odkud se právě ozývají rorýsi, a jsem svědkem jejich páření. Probíhá za letu. Samec se jen shora přitiskne k samici, na několik metrů vytvoří mohutnější tělo o čtyřech třepetajících se křídlech, zase se odpojí a je po všem.
Kolem rybníků se teď dají slyšet i vidět čtyři druhy rákosníků. Překvapuje mě jen to, že se za celou dobu neozvala ani jedna cvrčilka. Ve vegetaci zarůstající kraj lehce upuštěné části rybníka, odpočívají tři samice pochopa, kus dál pobíhají čejky a nejčastější kachnou je tu dnes mimo březňačku kopřivka obecná. No ne, chocholaček a poláků velkých je více, zvláště na Svárovském rybníce, kterého se při výšlapu jen lehce dotkneme.
Hvízdání křídel dvojice přeletujících labutí velkých vyburcuje k aktivitě Zpěvanku. S křikem vzlétá a snaží se je pronásledovat. To se o chvíli později opakuje s dalším přeletujícím samcem labutě velké. Je to zoufalý pohled. Její slabost pro samce příbuzného druhu je známá. Kolikrát se už nějakého snažila klofnout. Trvalo dlouho, než se objevil samec jejího druhu, ale ani tak to nebylo lidskou optikou šťastné partnerství. Tři roky po sobě Zpěvanka vodila mladé, ale ani jedno se myslím nedožilo dospělosti. Teď už je zase sama, hlasitě teskní a obtěžuje další samce labutí velkých. Vzhledem ke svému stáří už by mohla dostat rozum.
Z lužního lesa zpívají lejsci bělokrcí, nad strouhou se mihne ledňáček a z kraje rybníka vzlétne pisík. Obloukem se vracíme zpět. Příjemná dvouhodinová procházka je za námi. Bylo pěkné se sem zase po dlouhé době podívat. Teď ještě krátká projížďka přes Pravčice a Břest a po úseku dálnice, který je snad vždycky poloprázdný, frčíme na Vyškov.
Když zastavujeme před domkem v Pístovicích, točí právě na obloze termiku čtyři dravci. Tři z nich jsou káně lesní, ale tím čtvrtým je včelojed lesní.
Osamělá Zpěvanka, labuť zpěvná (Cygnus cygnus), která se u nás zdržuje už od roku 2008.
Zpěvanku neodolatelně přitahují samci labutě velké (Cygnus olor).
