Asi to dnes nebude jako minulá neděle přes kopírák. Sice ven vyjíždím zase v neděli a zase po sobotní práci, a vlastně i stejným směrem, ale cítím, že by to dnes mohlo být jiné. Vlastně ještě někde v úrovni Modřic netuším, kam dnes přesně zamířím. Chci to nechat až na momentální rozhodnutí. Budu se pohybovat kolem rybníků a nádrží pod Pálavou, a tam je těch pěkných míst nepřeberně.
Obloha je zatažená, panuje podzimní šedivo a mírně pofukuje. Těsně pod Pohořelicemi mě napadá, že bych mohl tradičně mrknout na hnojiště v polích, ale už když je mám na dohled, vidím kousek od něj parkovat celou řadu aut. Nejspíš myslivci, škoda, jede se dál.
Sjíždím na Novou Ves a od severu se dostávám k Novoveskému rybníku. Na první pohled je jeho hladina prázdná, ale stativák je jako oko velkého bratra. Podél jižního břehu, pěkně v závětří, se skrývají kachny a mezi nimi i čtyři ostralky, dvacítka čírek obecných a 50 lžičáků. Nacházím své první letošní morčáky malé této zimy a nad rybníkem tam a zpět černobíle bliká křídly čtyřicítka čejek.
Starý rybník je na bahně, ale i z něho pokřikují skoro tři stovky hus velkých. Nejvíc to ale žije hned vedle v lese. Ze strouhy zapíská ledňáček a na kraji opadaného luhu se co chvíli ukáže nějaká ta sýkora a pěnkava, zvonek nebo hýl, v korunách poletují desítky dlasků, dokonce se ozve zpěv střízlíka, vábení králíčků a nakonec je tu i rodinka mlynaříků. A na obloze jsou stále vidět menší hejna hus běločelých. Už u Novoveského přeletovaly západním směrem asi někam na pastvu v polích.
Zpět na silnici kupuju benzín a na křižovatce pokračuju na Ivaň. Z Ivaně ale jedu rozbahnělou polní cestou kolem soutoku Svratky a Jihlavy směrem k nejsevernějšímu bodu Věstonické zdrže. V těchto končinách se před dvěma roky dal vidět pelikán bílý. Teď je tu další ledňáček a trylkující střízlík. Nejpočetnější kachnou na vodě je překvapivě kopřivka. Celkem jich počítám pětasedmdesát. Na jednom z ostrůvků se živí dvojice mladých orlů mořských. Je zajímavé si uvědomit, kolikrát za ta léta jsem už leckterou zdejší lokalitu navštívil a co všechno jsem na ní viděl, s jakými vzpomínkami se pojí, leckdy tak zasunutými, že si je vybavím až na místě. A z posledních stromů, které pamatovaly ještě lesy před zatopením a které roky čněly z vodní hladiny, jsou teď už jen pahýly a okolí se postupně mění, jako všechno kolem.
Dalším z mých oblíbených míst jsou schody u Strachotína. Auto nechávám u dědiny a jdu se projít po břehu. Tady je vodní hladina opravdu opuštěná. Jen několik kormoránů a kachen. Blízko břehu ale loví tři kaholky, o chvíli později přede mnou třepetavě vzlétá jeden zapomenutý pisík, a když už jsem za zatáčkou a mám před sebou severní cíp nádrže, náhle je na vodě několik set kachních siluet. Vytahuji stativák a zjišťuji, že většinu z nich tvoří hvízdáci – 330 ptáků. Tento druh na Novomlýnské zdrži umí zimovat v pěkných počtech. Sněhule nepotkávám ani při zpáteční cestě a konopky žlutozobé už jsem tu taky roky neviděl.
Chvíli ještě koukám na tisíce kachen na Věstonické zdrži. Napřed jsem myslel, že jsou to husy, ale v roztahaném hejnu jsou to opravdu stovky a stovky kachen a poláků velkých. I hoholů severních počítám šedesát.
Po celou dobu, co jsem se pohyboval u Strachotína, nade mnou přelétaly další a další husy směrem k západu. Když pak opouštím Horní Věstonice, vidím, že se větší hejna točí nad poli někde mezi nádržemi a Dolními Dunajovicemi. A opravdu tam na kraji oraniska severské husy nacházím. V dolíku asi 500 m ode mě odpočívá asi 4000 hus běločelých a několik stovek hus velkých. Vzduch se mírně tetelí a husy jsou hodně daleko. Postupně nalézám tři červené límce, ale za těchto podmínek odečíst nejdou. Na kraji hejna zasvítí i černobílá hlava bernešky bělolící. Netrvá to dlouho a husy se zvedají. Větší část míří na vodu. Ještě chvíli hledím do těch, co se vrátily na pole, ale pak to balím. Dnešních pár hodin venku bylo fajn.
Jo husy, to je moje. Na snímku jsou patrné husy běločelé (Anser albifrons) a husy velké (Anser anser).
