Další dokonalý víkendový den. Obloha je šmolkově modrá a slunce má úsměv od ucha k uchu. Asi se kření těm teplotám, které zatlačila jasná noční obloha pár stupínků pod nulu. Domlouvám se s Jožkou, že se zajedeme projít do Krasu. Souhlasí a těší se. Už má toho domácího ležení s kašlem a rýmou tak akorát. Není kam spěchat, královsky snídáme a rtuti v teploměru dáváme příležitost vyšplhat blíže nule.
Ještě oškrábat námrazu z oken Molendy a můžeme vyrazit. Je opravdu nádherně. Nespěchám, ale kličkuji Moravským krasem a snad i zbytečně přidávám kilometry. Pak už ostrými serpentinami šplháme po lehce namrzlé asfaltce k parkovišti u Macochy.
Ten pohled do 140 metrové hloubky je opravdu nepříjemný a lechtá mě kdesi v podbřišku. Tam dole je šero, jinovatka a zima. Na uschlém smrku naproti horní vyhlídce se na slunci vyhřívá poštolka. Jinak je tu až na občasný hlas brhlíka ticho. Stejný nápad projít se Krasem má dnes spousta lidí, ale nám to nevadí. Po namrzlé pěšině kloužeme dolů do Punkevního žlebu. Je tu mnohem chladněji než v horních partiích, mráz mě štípe v nose.
Pak už stojíme u dolní stanice lanovky a proti sobě máme nádherně nasvícenou skalní stěnu. Objevuje se babka, stále se ozývá brhlík a za lovem asi vyrazila i ta poštolka, protože je teď slyšet její křik. Přichází kolega s dalekohledem a ptá se, jestli už jsme zedníčka viděli. Ne, říkáme, jsme tu teprve chvíli. Včera tu prý pózoval hodinu. Je kolem dvanácté, kolem nás proudí turisté a my k jejich překvapení hledíme do zcela nezajímavé skalní stěny.
Pak zaregistruji pohyb v jejích horních partiích. Je to on. Chvíli šplhá a rychle slétá za smrk, který brání ve výhledu. Zhruba ve stejnou chvíli přistává ve stěně také sokol. Ozývá se, protože u výklenku, kam dosedl, sedí i druhý z páru. Oba ptáci po chvíli odlétají. Kolega znovu zedníčka nachází. Děláme pár dokumentačních fotek a ještě asi půl hodiny spolu tvoříme skupinku birdwatcherů. Jsme nadšeni. Tomu, že uvidíme zedníčka, jsem dával jen minimální šanci.
Loučíme se a pokračujeme dolů žlebem až ke žluté, po které zase stoupáme do úrovně horní hrany Macochy. Během těch asi pěti kilometrů potkáváme snad jen 15 ptáků, většinou brhlíků, ale i tak to byl díky zedníčkovi a sokolům nádherný výšlap. Les, slunce a modrá obloha, během zimních dní asi účinnější doping najít nelze.
Výmluvná dokladovka přítomnosti zedníčka skalního (Tichodroma muraria) v Moravském krasu.
