Počasí posledních dní je jako přes kopírák, zataženo, nízká oblačnost, mlha, mžení, teploty do 6°C, všude mokro a bláto. Komu by se chtělo ven? Včera jsem po dlouhých týdnech nevystrčil nos z domu. Na dnešek jsem ale domluvený s Petrem Podzemným na krátký výpad za ptáky. Bydlíme ve stejné ulici, stačí pár kroků a těsně před osmou se potkáváme u jeho auta.
Ze zaprášené krabice jsem doma vytáhl svoji starou čtyřicítku od Canonu. Baterie sice mají téměř nulovou kapacitu, ale snad pár fotek ještě zvládnou.
O pětačtyřicet minut později parkujeme u „rybárny“ v JZ cípu Věstonické zdrže VDNM. Náš rázný krok k blízkému pozorovacímu místu trochu znejistí, když si všímáme střelců číhajících na asfaltce. Nádrže opouštějí menší hejna hus a lovci pálí kolmo nad sebe. Husy už mají naštěstí značnou výšku. Zůstáváme na asfaltce a pozorujeme okolí. Souběžně se břehem vede pod námi po vnější straně hráze odvodňovací kanál lemovaný keři. Je zajímavé sledovat pohyb drobných pěvců putujících tímto umělým koridorem. Protahují tu modřinky a koňadry, ale k vidění jsou i králíčci obecní a dokonce se objeví i šoupálek krátkoprstý šplhající později po rákosovém stéble rostoucím z kanálu. V hejnu kolem putují mlynaříci, ukáže se pěnkava, červenka nebo vrabec polní. Dalo by se tu chytat a přitom pozorovat šrumec na vodě. Ideální kombinace pro birdera kroužkovatele.
Počítám orly mořské na ostrůvcích (celkem 11 ex.), lovící morčáky malé (2M+9F), hejna vzdálených hus běločelých i zhruba šest stovek hus velkých rozptýlených blíže nás. Jedna z nich má bílý límec, ale na značnou vzdálenost se mi daří přečíst jen písmeno K. Lovci odcházejí, ale střelba se dál ozývá z vedlejší Mušovské zdrže.
Přejíždíme zpět k SZ cípu Věstonické zdrže a podél hráze se jdeme projít k přepadu. Ve stejných místech jako předevčírem potkáváme párek sýkořic. Na vedlejší nádrži spolu putuje po hladině trojice potáplic malých. Opět nalézáme potápku rudokrkou a pak dlouhé desítky minut prohlížíme osazenstvo blízkých ostrůvků a vodní hladiny. Mrholí, ale viditelnost není špatná. Ve smíšeném hejnu s chocholačkami je dobře stovka hoholů.
Přes Dolní Dunajovice se vydáváme na Drnholec, který objíždíme od severu po asfaltce v polích. Čistě bílé Petrovo auto postupně získává nahnědlou zablácenou patinu. Husy nacházíme až na tradičním místě pod silnicí před Drnholcem. Na ozimu a částečně na kukuřičném strništi se tu popásá asi 4000 běločelek a dvě stovky hus velkých. Daří se odečíst červený límec husy velké s kódem J47. Další hodinu koukáme do nádherně čitelných hus, z nichž ty nejbližší od nás mohou být vzdáleny pod 200 metrů. Nevykoukáme ale nic. Nakonec nás zahání lezavá zima. I přes to nepříjemné počasí to byl inspirativní výlet.
Pozorování hejn severských hus mi vždy udělá radost – zde převážně husy běločelé (Anser albifrons).
