V pondělí ráno, kdy jsem v práci procházel maily a novinky, které se během posledních dnů udály, jsem s překvapením na avifu našel pozorování Ondry Boháče, kterému se podařilo v neděli 18.12. najít v Citově na Přerovsku strnada malinkého. Dostalo se mi tak ujištění o neuvěřitelném postřehu a štěstí, které toho chlapíka po celý letošní rok doprovází. Díky jeho úsilí letos s naprostou jistotou padne dosavadní rekord v počtu ptačích druhů pozorovaných jedním člověkem během jednoho kalendářního roku. Už teď jich má v seznamu 269 a do konce roku mu stále zbývá ještě několik dní. Ještě před několika lety bych za podobně vzácným opeřencem bez váhání vyrazil, zvláště když byl zaznamenán tak blízko, v oblasti, kterou často navštěvuji. Teď jsem jen pozdvihl obočí a říkal si „šikula, kdoví, jestli budu mít na takovou raritu u nás někdy štěstí?“ V následujících dnech se u pozorování strnada malinkého vystřídala na avifu celá řada známých jmen. Jsou vánoce, proč se o to také nepokusit? Mohl by to být pěkný dárek, říkal jsem si a navrhl Pepemu krátký, vyloženě twitcherský výjezd na střední Moravu. K mému překvapení souhlasila a tak jsme se v úterý po ránu vydali na cestu. Pepeho jsem psychicky připravil na to, že můžeme ve vlezlém zimním počasí strávit i několik hodin a strnad se nemusí vůbec ukázat. Zkrátka nic neobvyklého.
Dostat se při ranní dopravní špičce ze sněhem zavátého Brna, nějakou chvíli trvalo, ale pak už ubíhala cesta po dálnici rychle. Šedivá obloha a krajina, ze které se cestou k severu postupně vytrácel sníh, nám ubíhaly za okny auta. Prostějov, Dub nad Moravou, Věrovany a pak už Citov. Jedeme podle instrukcí, které mám přímo od Ondry. Na místě už stojí jedno auto a před sebou vidíme dvojici známých tváří. Je vlezlá zima. Zdravíme se s Jardou Vlachem a Michalem Jakubcem. Jarda už tu byl včera a tak nás informuje o tom, kdy a jak se strnad objevuje. „ V deset by měl přilétnout,“ říká. Je 9:45. „Vždy se před tím, než se objeví, ozve, trochu jako drozd,“ dodává. Jdeme se s Pepem projít kolem. Ozývá se žluva zelená a z nižších stromů pěvuška modrá. Slyšet jsou i hýli a modřinka. Po několika minutách se vracíme a vidíme oba kolegáčky, jak míří dalekohledem na kraj cesty před sebou. Michal mi ukazuje, že je strnad před nimi. V trávě a mezi suchým listím ho dokážu rozeznat, až ze vzdálenosti nějakých deseti metrů. Tak je nenápadný. Živí se semeny nějakého plevele na zemi. Moc se nehýbe, jen pár centimetrů sem, otočka a zase zpět. Je to drobek, kterého bych si v terénu snad ani nevšiml. Pokud bych ho už zaregistroval, tak bych nad drobným ptáčkem nejspíš mávl rukou. Znaky odpovídají tomu, co jsem našel ve Svenssonovi. Z podřepu zkouším roztřesenou rukou v tom zšeřelém dopoledni udělat aspoň pár dokumentačních fotek. Ptáka na displeji ani nedokážu najít, jak je v té vegetaci skrytý. Strnad nám dává jen asi deset minut, pak prudce reaguje na varování modřinky a mizí v lesíku. I tak to bylo nevšední shledání s druhem, který u nás byl zaznamenán teprve pošesté. Čekáme s chlapy ještě dalších dvacet minut, ale strnad se neukazuje. Brzy se tu ukážou další kamarádi. Doufám, že budou mít štěstí. Pepe už je zmrzlý. Loučíme se, sedáme do auta a pouštíme topení naplno. Tento vánoční dárek mi udělal velkou radost a vlastně ani žádný jiný už nepotřebuji.
Díky všem, kteří se umí podělit o svá pozorování. Vždyť sdílená radost je dvojnásobná. A díky Tobě, Ondro, za dárek.:)
Nenápadný strnad malinký (Emberiza pusilla) v trávě u cesty.
