Letní teploty posledních dnů začínají být až nepříjemné. Včera jsem byl po většinu dne zalezlý v lese ve stínu stromů, ťukal jsem prkýnka na chatě a bylo mi fajn. Na dnešek jsme domluveni s Pepem na terén. Je pod mrakem, což vůbec nevadí. Překvapivě se k nám přidává i synátor Franta. Nejspíš proto, že se doma už nudí. Začaly mu sice prázdniny, ale kamarádi se rozprchli kdoví kde. Nejprve si říkám, že bychom mohli vyrazit k Nesytu, ale za dva týdny si ho užijeme při kroužkování dost. Pustíme se do polí, tam je to neokoukané a zábavné.
Nejprve zajíždíme na kraj pískovny v úrovni Smolína. Podmračené počasí je opravdu příjemné. Lehce pofukuje a vzduch je plný břehulí. V širokém okolí jsou jich stovky. Podél pískových stěn s jejich hnízdními norami to vypadá jako před česny včelích úlů. Dno zdejší pískovny zdobí několik vodních ploch. Zdržují se tu kachny, tři páry chocholaček, párek potápek malých právě krmí žadonící mládě, kousek dál se na blátě pohybují dva kulíci říční a ve vzduchu visí v této oblasti všudypřítomný pochop a luňák červený.
Nedaleko odsud je hnojiště s několika betonovými, původně snad silážními jámami. Teď v nich stojí jen smradlavá kejda, ale rád se tu zastavuji. Dnes tu překvapivě postává šest čápů bílých. Další ptáci stojí na nedaleké polní cestě, další prohledávají strniště… celkem jich počítám 22. Od jedné z jam se zvedá vodouš kropenatý a celá rodinka konipasů bílých s letošními mladými ptáky. Ve skupinkách nás přeletuje asi 30 kavek. Kdepak se tu v tomto počtu berou?
Pole v okolí zlatě svítí. Žně už opravdu začaly. Na mnohých plochách už jsou jen posečená strniště. Ta vůně obilí mě vrací do dob, kdy jsem každoročně brigádničil v polích při sběru balíků slámy. Je krásně, většinu oblohy kryjí naducané mraky, které filtrují sluneční paprsky. Je radost jen tak postávat nebo si sednout na kraj pískovny a pozorovat okolí.
Pokračujeme dál polními cestami k zapomenutému stohu. Z jeho temene je krásný rozhled. Dalších kavky (30 ex.) s šedivkami. Vůbec netuším, že by někde v okolí kavky hnízdily. Na přilehlém poli počítám asi 60 čejek. Všude zpívají a přeletují skřivani. Opět se ukazuje luňák červený, také luňák hnědý a nějaká ta poštolka. Mezi balíky stohu se rozkládají tři zajíci a jsou tu hození i dva bažanti. Neřekl bych, že je to práce nějakého zvířete. Objíždíme okolí. Franta napřed sedí v otevřeném kufru auta. Tak jako před mnoha lety, když jsme takhle děcka v polích pro radost vozili. Pak ho pouštím za volant. No jo, utíká to, letí.
Stavujeme se na sváču u benzinky. Sedíme pak venku, přežvykujeme a pozorujeme jiřičky krmící mladé.
Poslední zastávka je cestou do Brna, u nového biocentra na kraji Ořechova. V ohradě se tu pase několik ovcí, nad vodní hladinou se náhle objevuje dvacítka rorýsů a zase mizí, na bahnité pláži pokřikuje dvojice kulíků říčních a ze zátoky na druhé straně nervózně pozorují okolí čtyři vodouši kropenatí. Párku labutí od minule zmizelo jedno mladé. Vysoko nad námi se ozve hlas vlhy a Pepe mě upozorňuje na trojici siluet ještě mnohem výš, ze kterých se klubou kroužící jeřábi. V jednu chvíli se i ozvou svým křehotavým troubením. Krása. Mraků ubývá, obloha se čistí a teplota narůstá. Vyšlo to fajnově. Odpoledne už jsem zase v lese ve stínu stromů a tentokrát zkouším dát těm prkýnkům, které stloukám, podobu křesílka. 😊
Jeden z čápů bílých (Ciconia ciconia) u silážních jam hnojiště.
Překvapivé pozorování trojice jeřábů popelavých (Grus grus).
