V posledních dnech panuje víceméně stabilní slunečné počasí. Jen vítr se mění. A dnes fouká hodně. Stejné to má být celou noc i následující den. Chystám se zase natáhnout sítě, ale otevřená krajina jižně od Lulče, kde jsem posledně chytal rákosníky zpěvné, bude před větrem nechráněná a do zmítajících se sítí se nic moc chytat nebude. Mám ale alternativu, rákosiny kousek od Mikulova. Sice tu bude asi taky foukat, ale tato lokalita je přece jen krytější. Navíc jsem tam už dlouho nebyl.
V půl šesté už mám obnovený zdejší koridor jdoucí rákosím. Natahuji do něj dvě sítě jen zkraje. V okolí se ozývají strnadi rákosní a cvrčilky slavíkové. Kolem vzdálených topolů přeletuje volavka červená a z keře těsně vedle mého stolku zpívá slavík. Vítr se v nepravidelných intervalech opírá do sítí, ale čas od času jim dá klid a nějakého toho drobka si k okroužkování přináším. Moc jich není a chytají se opakovaně. Radost mi dělá pěkný samec modráčka s kroužkem Michala Podhrázského z roku 2020. (Kontroloval jsem ho už i předloni). Šeří se a vítr neustává. V půl deváté stahuji sítě, ale dál zůstávám u stolku. Vítr tu rozhání komáry, kterých je najednou ve vzduchu spousta. Cucám červené, koukám na chládnoucí barvy oblohy, někdy po desáté se chumlu do spacáku vedle auta a přes hlavu si kvůli komárům přehazuju starý vojenský nepromok. Pěkně smrdí, zapomněl jsem, že mi ho při poslední akci vydatně pokáleli racci.
V půl páté mám sítě zase roztažené. Slunce je ještě za obzorem. Chvílemi dokonce nefouká. Těsně před pátou se vzduch zaplní hlasy vlh pestrých. Musely tu někde nocovat, 60 kousků. Během chvilky jsou pryč, pak už se ozve občas jen jedna. Nic moc se nechytá. Nemá cenu tu zůstávat. Balím a zajíždím ještě na čumendu k Nesytu.
Začínám na pozorovatelně na pláži. Byl jsem tu před týdnem, ale zdá se, že osazenstvo je pořád stejné. Svojí nápadností dominují desítky husic liščích. Zrzohlávek i kopřivek je kolem stovky. Na protější straně si upravuje peří kolpík v krásném svatebním oblečku. Pár dní bez deště a hladina rybníka zase o kousek klesla. Letošní červencové kroužkování bude bez sýkořic.
Výhled z pozorovatelný u Výtopy nabízí panoramata, která byla před pár lety možno vidět nejblíž někde u Nezideru – desítky pisil a tenkozobců, z nichž mnozí sedí na hnízdech. Spolu s husicemi, které jsem sečetl z pláže, jich dnes na Nesytu čvachtá mělčinami 90. Pokud se voda udrží v této výši aspoň do července, srpna, bude to ráj bahňáků. Dnes tu jednotlivě přeletuje jen asi desítka kulíků říčních. Tož tak, odpoledne vyrazím na noc zase k Lulči. Jede se domů.
Samec slavíka modráčka (Luscinia svecica) kroužkovaný na jaře 2020.
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica), která se překvapivě chytila do spodního pole sítě.
