Tělo procitá a mysl se probouzí k životu jako každý všední den něco po páté. Jen co si ale uvědomuji, že je víkend a nemá cenu nikam spěchat, dopřávám si ještě hodinku navíc. Venku je teplo, obloha polojasná a jen slabý vítr. Ve vzduchu loví jiřičky a z jabloně zpívá rehek zahradní. Jsme v Pístovicích a já se zase po delší době rozhoduji vyměnit roli kroužkovatele v lese za birdwatchera u rybníků.
Trasa je stejná jako mnohokrát před tím, ale něco nového přece jen zažívám. Když zastavuji na děravé asfaltové silničce lemující letiště pod Prostějovem, cítím pod nohama její teplo. Hřeje mě do bosých nohou. Na krátké trávě letiště sedí dost dravců, blíže jsou snadno k rozeznání pochopi, ale dál už si nejsem jistý. Stativák napoví. Objevuji šedivky a postupně 17 strak, nějakou tu kániě a dokonce dravce, který mi až do letošního roku u nás stále unikal. A teď náhle je tu s odstupem jednoho měsíce druhé pozorování – orla křiklavého. Tmavý pták je mohutnější než káně, která sedí nedaleko něj. Svítí mu žluté ozobí. Kolem zpívají skřivani, z větrolamu se ozývá žluna zelená, dvojice vypelichaných čejek odhání mladého pochopa a kolem se prohání dvojice rorýsů, která je v nízkém slunci téměř hnědě zbarvena jako jejich jižnější příbuzní. Nepohne se téměř ani lístek, slunce se mi opírá do zad a hřeje. Z bezového keře u cesty koncertuje rákosník zpěvný. Sedím v autě a otevřeným okýnkem si ho prohlížím. Už brzy tu bude čas natáhnout v noci síť a zachytit tento druh na tahu.
Hradecký rybník v tom teplém počasí zavání jako rozlehlé kejdové jezero. Voda je hustě hnědá a plavou po ní bubliny. Divím se, že jsou tu ještě nějací ptáci a obdivuji schopnost rybáků ulovit si tu něco k snědku. Rákosí podél hrází je plné rákosníků obecných. Hned zkraje přeletuje na vzdálenější břeh samec bukáčka. Chvíli ťapu po horkých betonových panelech, chvíli po vlhké trávě mezi nimi. Téměř až u kříže mě na sebe charakteristickými hlasovými projevy upozorní racci černohlaví. Dva dospělí a jeden immaturní pták míří nad stromy k vedlejšímu Křenovskému rybníku. Na hladině jsou vidět především lysky a pelichající kachny. Výjimkou je pár čírek modrých. Až vzadu podél rákosí plují husy – odhaduji to na pět rodin o celkovém počtu dvaceti sedmi mláďat. Druhého bukáčka vidím směrem k rybárně.
Křenovský rybník je plný mladých kachen vypuštěných myslivci, ale i labutí (120 ex.). Na rozdíl od několika poláků velkých na Hradeckém, je jich tu 140 a k tomu dvě desítky chocholaček. Občas se ozve slavík nebo křik přeletujících rybáků obecných. Na kůlu vyčnívajícím z vody sedí na první pohled nedospělý racek černohlavý. Zřejmě se ale jedná o křížence racka chechtavého a černohlavého (viz obrázek a popis níže). Jinak i tady panuje okurková sezóna. Dělám pár fotek jedné nezvykle aktivní lysky poletující nad rybníkem a odjíždím. Je fajn poslouchat šikovně vázaná slova, která z rádia pronášejí pánové Luděk Munzar a František Novotný. Člověkovi pak vše připadá tak samozřejmé a s nadhledem k vyřešení, byť to tak vůbec není.
Pravděpodobný kříženec racka chechtavého a černohlavého – kápě je světlejší a nesahá tak daleko na týl jako u r. černohlavého, zobák je drobnější než u r. černohlavého a černé konce ručních letek také neodpovídají typickému 2K racku černohlavému.
