Po pěti dnech jsme zase v Sedleci u Nesytu. Čeká na nás Lolek i bezvadná parta stále se obměňujících lidí, jejichž jádro ale zůstává. Teploty den za dnem stoupají a tak jsou opakující se cesty na kontroly sítí dosti vyčerpávající. Naštěstí je nás dost a střídáme se. Večer pak deficit tekutin dorovnáváme v sedleckých lázních.
Hned v sobotu dopoledne mi volá Honza Studecký, že právě pozoruje pelikána bílého kousek od soutoku Jihlavy a Svratky na kraji jednoho z ostrůvků Věstonické zdrže VDNM. Určitě se jedná o ptáka, který minulý týden před svatbou Aničky a Radka kroužil nad Sedlecem. Několik se nás domlouvá a zhruba s tříhodinovým zpožděním vyrážíme za novým druhem. Honza stále hlídkuje na stejném místě společně s Jarkem Zemanem. Pelikán je daleko, ale chlapi zjistili, že má barevný odečítací kroužek, jehož kód přibližně odhadli. Díky kroužku i vzhledu ptáka se dá se značnou jistotou tvrdit, že tento jedinec byl kroužkován v Izraeli, letos začátkem června byl zaznamenán na Balatonu v Maďarsku a koncem června pak v Rakousku na Nezideru. U nás se zřejmě vyskytuje od začátku července, jak lze vyčíst ze zprostředkovaného pozorování rybářů uvedeného v databázi avifu. Pro nás pro všechny je to parádní a velmi nezvyklé pozorování.
Počty kroužkovaných ptáků jsou v rámci letošní akce na Nesytu dost nízké. Většinu tvoří rákosníci obecní a proužkovaní. Přesto se musí sítě neustále kontrolovat. Za vysokých teplot i každou půlhodinu. Vysvobozením je vždy příchod večera, kdy se alespoň trochu ochladí. Podvečery se sluncem nízko nad obzorem, které barví slanisko, rákosiny za ním i stádečko popásajících se bílých kladrubáků hřejivými odstíny, jsou tu snad nejhezčí. Když se poštěstí, dá se tou dobou zahlédnout dudek pohybující se nad loukou nízkým houpavým letem, skupinka volavek stříbřitých odpočívajících na nízké vrbě nebo volavka červená. Z oblohy se ozývají hlasy vlh a občas ještě teď několikrát zapíská výreček. I po setmění se dá zůstat na kraji slaniska. Komárů zase není tolik, vzduch voní, hvězd na obloze jsou celé závěje a ze tmy občas zazní hlas kvakoše, bukáčka nebo hus vracejících se nocovat na hladinu rybníka. S červeným ve skleničce jsou takové chvíle prostě dokonalé.
Ve středu dopoledne balíme sítě, stany a já Lolka. Uklízí se váhovna, která ve značně rozklížené podobě vydržela i letošní ročník kroužkování, a v Sedleci se stavujeme na oběd. Pak už následuje loučení. Tak zase příště, Nesyte. Cesta k Brnu je tak ucpaná kamiony, že odbočuji na Horní Věstonice a ještě jednou si z hráze u Dolních Věstonic prohlížím pelikána. Stále je na svém místě. Objevuje se i Lucka a Honza, se kterými jsme se před chvíli loučili v Sedleci. Tak teď už definitivně: ahoj.
Ještě kropenatý mladý slavík obecný (Luscinia megarhynchos).
Krasavec ledňáček říční (Alcedo athis), který se chytil až na kraji rákosin u volné vodní hladiny.
