Minulý týden jsem měl ze soboty na neděli možnost pomáhat při kroužkování na Červenohorském sedle v Jeseníkách. Teď se mi naskytla příležitost pobýt tam hned několik nocí po sobě. Byla by hloupost toho nevyužít, protože se jedná o jedinečnou zkušenost ať už pro kroužkovatele nebo pozorovatele ptáků. Osazenstvo, které bych měl doplnit, tvoří tentokrát Radek Lučan s Aničkou Koukolíkovou a Kuba Hlaváček. O dobrou společnost tedy bude postaráno i v případě, že se nechytne ani pírko.
Sobota 19. září:
V sobotu ráno nechávám rodinku v Pístovicím a vyrážím do terénu. Cestou na sedlo bych chtěl mrknout ještě na jednu dvě další lokality.
Cestou k Vrbátkám zastavuji jižně od vesnice u krajnice prohlížím pole, na kterém mě zaujali velcí racci. O kousek dál je doplňují čejky a běžné druhy dravců. Následuje odkalovací nádrž zdejšího cukrovaru. Je pod mrakem, tesknými hlasy se ozývají sýkory a zpěv budníčka menšího. Když prohlížím mělkou nádrž, nacházím pouze jednoho pisíka, vodouše bahenního a jespáka obecného.
Pak podjíždím dálnici na Olomouc a přes Lutín se blížím k Příkazům. Z okolních polí jsou stále hlášeni zajímaví dravci. Zdržují se tu především ve větších počtech poštolky rudonohé. Stoupám ke krajnici, vytahuji stativák a prohlížím okolí. Jen kání lesních počítám z jednoho místa třicet, kousek dál je na strništi shromážděno 13 krkavců a nečekaně nade mnou přeletuje bekasina otavní. V dálce vidím Radka Lučana u sítí natažených na dravce. Je tu s Aničkou už od včerejška. V noci se jim podařilo chytit čtyři pálenky a pět kalousů. Dopoledne už jen jedna poštolka obecná. Prohlížím okolí. V dáli jsou vidět v tetelícím se vzduchu nějaké kolihy (6 ex.) a na sousedním povláčeném poli 16 poštolek rudonohých. Přetahují doupňáci a občas je vidět bělořit. Teplota stoupá a vzduch se vlní. Brzy se objevují další birdeři. My se ale loučíme a společně míříme do sedla.
Střídáme tu Jirku Vaníka a Michala Podhrázského. Brzy se roztahují sítě a s šíráním přichází neuvěřitelné divadlo. Jeho hlavními protagonisty jsou lelci. První se objevuje v 19:25 a následují další. Motají se a v krkolomných manévrech krouží nízko nad zemí v naší těsné blízkosti. Občas ve dvojici vystoupají těsně u sebe do větší výšky a pak se rozdělí a prudce se spustí dolů. Sedají si na dráty lanovky, na vrcholky nízkých smrčků na kraji sjezdovky, i na jednu z vysokých tyčí od napnutých sítí. V jednom okamžiku jich počítám devět. Stojím stranou a fascinovaně hledím na jejich vzdušné reje oproti pohasínající západní obloze. Lelci moji přítomnost zcela přehlížejí a klidně si sedají do vzdálenosti čtyř metrů ode mě. Napřed jsem chtěl udělat pár záběrů na digitál, ale úplně jsem na to při tom neopakovatelném představení zapomněl. No nevadí. Lelčí lety pokračují až do naprosté tmy. Pak se rozsvěcuje silný reflektor, pouštějí se nahrávky a přichází fáze nočního odchytu do světelných sítí. Ta trvá až do rána.
Neděle 20. září:
Neděle je oblačná, chladná a po poledni přichází vcelku vydatný slejvák. Dopoledne se chytlo 74 ptáků 14 druhů. Výčet odchycených druhů je pravidelně uváděn na stránkách http://fkcso.cz/chs/. Nad sjezdovkou se několikrát ukazuje ořešník, ráno nám od sítí odletuje do lesa opožděný chřástal polní a před deštěm nad námi přeletuje sokol.
Už se těším na večerní divadlo s lelky, které přichází jen o několik minut dříve než včera. V noci se chytají ptáci, ale i netopýři několika druhů. Těch ptáků je při severním větru jen několik.
Pondělí 21. září:
Pondělí je opět oblačné s přetrvávajícím SZ směrem proudění větru. Nad sedlem je patrný jen nevýrazný tah ptáků. Radek zkouší vyprovokovat datly, kteří se v okolí často ozývají nebo přeletují. Jeden se nečekaně chytá do pěvcovky, kterou jdu právě kontrolovat. Něco tak mohutného jsem ze sítí ještě netahal. Je to ohromné zvíře s dlouhým klínovitým slonovinovým zobákem a podivně šišatou zorničkou uprostřed světlé duhovky. Opakovaně se nad sjezdovkou ukazuje ořešník a dva kosi horští. Jeden z nich se odráží od sítě. Dopodrobna si můžu prohlédnout králíčky obou druhů.
Večerní lelčí představení střídá jasná noc a zářivé hvězdy. Nelétá žádný hmyz a tudíž se nechytají ani netopýři. Kluky napadá natáhnout síť specielně na sýce a během noci se jim daří devět těchto úžasných soviček chytit.
Základnu kroužkovatelům tvoří budka horní stanice lanovky. Pobyt zde má neopakovatelné kouzlo.
Úterý 22. září:
Ráno lezu ze stanu pokrytého silnou vrstvou jinovatky. Obloha je stále jako vymetená a ještě před východem slunce je znát silný tah ptáků. Sedlem proletují stovky pěnkav, čížků, modřinek a lindušek. Přeletuje nás hejno kormoránů (25 ex.), táhnou hýli, králíčci obecní, několik vlaštovek, pěvušky modré, konipasi obecní i luční. Do sítí se toho moc nechytá, ale ráno je dokonalé. Stačí stát s dalekohledem a dívat se na to ptačí proudění. Před polednem se loučím s osazenstvem stanice a sjíždím do nížin, abych se ještě před návratem domů krátce mrknul do polí.
Vzduch se nad nimi tetelí a v termice se vznášejí sloupy dravců. Jen kání jsou desítky. U polního letiště pod Příkazy pozoruji káni bělochvostou, raroha a teď už jen dvě poštolky rudonohé (F+juv.). Pojídám svačinu, opírám se o auto a vychutnávám si příjemné, i když trochu větrné počasí. Prodloužený víkend mi pomalu končí. Bohužel.
Proplétám se přes dědinky kolem Prostějova a zastavuji u vláčeného pole nedaleko Žešova. Sedí tu totiž dvě stovky racků chechtavých a mezi nimi je vidět také jedna koliha a několik kavek.
No a poslední krátká zastávka je před Brnem kousek od Tvarožné. V poli mě zaujali velcí racci. Mnozí mají velice světlou duhovku a znaky racků středomořských. Do termiky kolem nich vzlétá 25 kání lesních. Je to paráda.
Jeden z devíti za jednu noc odchycených sýců rousných (Aegoliue funereus).
