Slunečná sobota s jiskřivě bílou sněhovou pokrývkou minula bez povšimnutí. Jen pozdě odpoledne jsme na chvilku vyrazili s Jožkou do lesa. Jako bych sebou měl štěně. Válel se v tom sněhu, skákal do něj, metal kotrmelce, a celý bíle obalený pak prudce oddechoval z té námahy, která byla naprosto zbytečná, která však k mládí patří. Pár neděl nás holt dělí, je to znát, protože já jen rozvážně brouzdal těmi měkkými polštáři, koukal do paprsků prodírajících se mezi holými větvemi stromů a s chutí vdechoval studenou svěžest vzduchu.
Neděle už taková není. Jen šedivá obloha, teplota pár stupínků pod nulou, a zledovatělá vrstva uježděného sněhu. Jedu k jihu. Jak jinak? Jsem zvědav, jestli sněhová nadílka pokrývající pole, zatlačila husy dále k jihu.
První zastávkou je Novoveský rybník, ze kterého je jen pustá bílá plocha s tmavšími pařezy a kořeny stromů. Nad Pasohlávkami potkávám v polích menší hejno hus, tři stovky běločelek a půl sta hus velkých. Čas od času se i z oblohy ozve přeletující řada mých zimních oblíbenkyň. Jsou pořád tady.
Oblouček směrem k Drnholci, káně a poštolky na stromech podél silnice a lovící samice pilicha nad pásem vyšší suché vegetace. Všímám si několika desítek hus jdoucích na přistání kousek od Dyje. Dyje i celá Mušovská nádrž jsou kolem hráze zamrzlé. Jen v odvodňovací strouze je živo, kachny, volavka popelavá, lysky a kormorán malý. Jde se k husám. Je jich asi sedm stovek. Nad krajinou se vznáší jemný mlžný opar, který rozmazává kontury jejich těl. Nic zajímavého vidět není. Kolem přeletí dva doupňáci, objevují se káně, párek pilichů, a to vše ze špičky stromku sleduje poštolka.
Vracím se k vodě a všímám si rozmrzlého oka na Dyji, na kterém se tísní 54 morčáků velkých, 8 samic morčáka malého, několik hoholů, hvízdáků a kopřivek, a téměř tři stovky kachen a lysek. Nedaleko krouží mohutný luňák červený.
Využívám novou asfaltku jdoucí z Pasohlávek přímo k Aqualandu. V půli cesty zajíždím ke břehu Mušovské zdrže. I tady je v ledu oko volné vodní hladiny nacpané ptáky. Všichni turpani hnědí, kteří se už dobře měsíc zdržovali blíže Dyji, jsou teď tady. S nimi dalších 9 samic morčáka malého, opět téměř tři stovky kachen a lysek, nějaký ten racek, polák velký a chocholačka. Je tu klid, nikomu se teď ven moc nechce. Panuje vlezlý, šedivě jednotvárný zimní nečas. Ale není tomu tak úplně. Když balím stativák, ozve se nade mnou drnčivě měkké vábení skřivana polního.
Hráz mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží projíždím bez zastavení. Závětří ostrůvků u Dolních Věstonic je zamrzlé a prázdné. Zcela jiná situace ale panuje na druhé straně hráze. S trochou nadsázky se dá říct, že kam oko dohlédne, tam je hladina plná kachen. Jsou jich stovky, kachny, poláci velcí, hoholi, lysky… tohle bych opravdu sčítat nechtěl. Jen morčáků malých je minimálně dvacet, nacházím pět nebo šest kaholek a mimo nejhustší skrumáž ptáků také tři turpany hnědé.
Když prohlížím hladinu z vysokého břehu před odbočkou na Pavlov, všímám si v dálce na druhé straně potáplice malé. Na vodě se pohybuje stovka morčáků velkých a desítky dalších kachen. Jede se dál. Na poli před Milovicemi sedí trojice orlů mořských. Držím se břehu Novomlýnské nádrže. Člověk se v tomto počasí u tak rozlehlé nádrže cítí jako někde u moře za polárním kruhem. U Šakvic potkávám dvojici morčáků prostředních a potáplici severní. Na druhé straně vesnice přibývají další dva morčáci prostřední, turpan hnědý a ta potáplice malá, kterou jsem viděl přes celou hladinu. Všude svítí bílá těla potápek roháčů. Jedna dvojice proti sobě toká. Je tu takový zvláštní klid. Jako by zrovna v těchto místech existoval svět bez člověka, ticho rušené jen skřípáním rozlámané vrstvičky ledu u břehu, vršky Pavlovských kopců ztrácející se v mlze, desítky kormoránů lovících na hladině, hvízdavé zvuky přeletujícího hohola. I tahle nevlídná zimní atmosféra dokáže mít svoje kouzlo.
Následuje silo u Šakvic. Raroh tu tentokrát není, ale v ústrety mi letí pár set metrů dál směrem na Popice. Ještě krátká zastávka na schodech u Strachotína. Ty jsou ale pod vrstvou sněhu, která by zřejmě sněhulím nevyhovovala. Tož tak, nezvykle dlouho jsem tentokrát věnoval birdingu. V Brně jsem až kolem třetí odpoledne, ale spokojený, takový příjemně vyrovnaný.
Několik hus běločelých (Anser albifrons) rozmazaných mlhou z hejna u Drnholce.
