Už je to skoro měsíc, co jsem uzavřel kroužkovací sezónu na svém oblíbeném místě v polích jižně od Vyškova. Přesto si říkám, že bych se tam měl přece jen ještě jednou a naposledy letos podívat. I vloni jsem se tam ještě 17. listopadu otočil natáhnout síť. Přijel jsem za tmy nad ránem, nachystal si osmnáctku, pustil pod ní hlas čečetek a čekal. Síť byla prázdná dlouho. Opadané keře byly mrtvé. Ani pípnutí. Až po sedmé hodině jsem v síti našel jediné dva ptáky, kteří se toho rána chytily – koňadru a čečetku. Čečetku jsem sice kroužkoval jako čečetku zimní, ale na popud Radka Lučana jsem ji poslal k posouzení FK. A světe div se, byla to čečetka bělavá. 🙂
Také letos bych se tam rád ještě jednou podíval. Trochu se musím přemlouvat, abych vstal po čtvrté ranní do mrazivé noci s jiskřícími hvězdami na obloze. Po půl páté jsem na místě. Od východu funí čerstvý a nepříjemně ledový vítr. Síť natahuji při čelovce. Kouří se mi od pusy a prsty zebou. Pod sítí tentokrát pouštím šílený mix severských špeků. Musí být aspoň pět pod nulou, protože v trávě je jinovatka a auto je brzy promrzlé. Jsem rád, že nacházím ještě nějaké svršky, které stále vozím buď v kufru nebo v rakvi na střeše. Obloha je zprvu temně černá a hvězdy jsou jasné jako hořící prskavky. Protíná ji i světlo meteoritu. Světla přibývá jen pomalu. To už klepu kosu a musím si na chvíli přitopit. Kolem šesté vítr konečně utichá. Síť je stále prázdná. Až ve třičtvrtě na šest přináším kvíčalu. Mix pod sítí krásně vyhrává do řídnoucího šera, ale není, co by se chytilo. Keře jsou bez listí a bez života. Přesně v 7:17 se objevuje nad linií obzoru první sluneční paprsek. Kolem přeletuje káně, vysoko nad polem skupinka dalších kvíčal a na blízký keř sedá strnad obecný. To je tak všechno. Začíná zase foukat. Ještě, že se chytil aspoň ten jediný symbolický pták. Nebyl jsem tu nadarmo. Se zatnutými zuby balím zkřehlými prsty ledové tyčky. Hážu je jen tak bez ladu a skladu do auta, startuji, pouštím topení na plno a vracím se k rodince. Už se těším na teplý kafe. Tak letos tady definitivně padla.
Díky této jediné kvíčale (Turdus pilaris) jsem nemrzl nadarmo.
