Každý víkend teď dělím napůl, jeden den práce a druhý aspoň chvíli ptáci. A protože je tentokrát lepší předpověď na sobotu, vyjíždíme právě dnes. Starší kluky, se kterými začala už teď, po dvanáctém roce jejich života, zmítat puberta, necháváme doma, a jedeme jen ve třech – Pepa, Jožka a já. Žádné extra výkony podávat nehodláme. Venku je zataženo a mlhavo. Budeme rádi, když bude v polích kolem Pohořelic dohlednost alespoň na nějakou tu stovku metrů.
Chvilku před desátou projíždíme úzkou asfaltku, na které jsou jako na šňůrce náhrdelníku nataženy perly ze skupinek domků nacházejících se sice v civilizaci, ale tak trochu i na konci světa – Velký Dvůr, Mariánský Dvůr a Vilémov. Na poli mezi touhle asfaltkou a hlavním tahem na Mikulov se poslední dobou shromažďovaly severské husy. Doba jejich lovu už naštěstí pominula, ale husy tu dnes nejsou. Jedeme tedy rovnou ke Starému rybníku.
Už cestou k rybníku zaznamenáváme menší skupinky hus postávat na poli severně od Vrkoče. Pokračujeme ale k vypuštěnému Starému rybníku. Prostředkem jeho dna právě pochoduje nějaký chlapík. Plaší tak dvojici kolih, které poctivě noří zobáky hluboko do bahna. Na kraji lužního lesa poletují mlynaříci, ozývá se brávník, pak hýli a nakonec nad námi za drnčení křídel přeletí skupina dlasků. Poctivě prohlížím racky na vzdáleném konci rybníka, ale racka velkého, kterého jsem tu zachytil 29.12. a kterého teď před několika dny (11.1.) nádherně nafotil Pavel Ondra na Novoveském rybníce, nenacházím. Nad rybníkem šněrují menší skupinky hus běločelých a velkých.
Přesouváme se k výtažníkům u Vrkoče. Husy jsou slyšet na poli za terénní vlnou. Posloucháme zpěv střízlíka. Husy jsou slyšet stále víc a začínají se zvedat. Nízkým letem z jejich směru se nad křovinami přehoupl jestřáb a pokračuje pryč loubím větví zavřeným nad cestou. Husy s křikem vzlétají a sedají jen o kousek dál na otevřenou část hladiny Vrkoče. Spěcháme, abychom si je trochu prohlédli. Je to odhadem 2000 běločelek s několika desítkami hus velkých. Nejprve nacházím bernešku rudokrkou, ale než stíhám upravit stativák pro Jožku s Pepem, zvedá polovinu hus pro změnu dospělý orel mořský. Husy se vrací na pole a v polovině, která zbyla, nacházím postávat na ledě husu indickou. Husy postupně mizí na pastvu všechny. Na ledě ale registruji hejno racků, které muselo před chvílí přiletět. No a je tam, nedospělý racek velký je mezi nimi. Stále si upravuje peří nebo odpočívá, ale oba moji spolubirdeři si ho můžou krásně prohlédnout. Tak super. Zkouším dělat alespoň nějakou dokumentaci, ale na tu dálku zvládám maximálně tak nedokonalé video. Pak se jdeme ještě podívat na husy přes pruh rákosí, kterým jsme kryti. Opět se daří najít bernešku rudokrkou, kterou si tentokrát malý Jožka prohlíží ve stativáku vyšplhaný na mých zádech. Nacházím i husu s vizáží husy sněžné, kterou jsem zahlédl minulý týden na Věstonické zdrži a kterou v týdnu hlásil z nádrží i Honza Bína a včera Pavel Forejtek také od Vrkoče. Je to kříženec, ale jeho vzhled je povedený; při zběžném pohledu skutečně připomíná modrou formu husy sněžní. Vracíme se k autu a já se jdu ještě na okamžik mrknout k Vrkoči. O racka velkého se v zorném poli stativáku můžu tentokrát podělit s Evženem Petříkem, který si vyšel s rodinkou na procházku k rybníkům.
Následuje procházka po kraji lesa u Ivaně a pak tradiční oběd U Stehlíků. Osazenstvo auta předtím vymrzlo a teď jsou pro změnu přecpaní a už se jim nic nechce. Vracíme se domů. Cestou kolem Velkého Dvora ale míjíme v poli hejno hus. Nedá mi to, abych si ho aspoň krátce neprohlédnul. Může tu být tak 5000 ptáků, ale nic zajímavého mezi nimi nevidím. Jednak jsou dost daleko a pak začíná sněžit stále hustěji. Tož tak. Dnes jsem spokojen. Těch pár chvilek v terénu bylo super.
Husa indická (Anser indicus) mezi běločelkami na ledě Vrkoče.
