17.9.2022: Motovýlet za bahňáky

První volný víkend po návratu z Gruzie. Molenda je v servisu i s tyčkami k sítím. Nezbývá než vyrazit na motobirding. Stejně jsem se na motorku už těšil. Citelně se ochladilo a nakonec jsem rád, že jsem si do bundy připnul vložku. Obloha je zakaboněná, pršet by snad nemuselo. Jede se za bahňáky, v tom mám jasno.

Parkuji kousek od „schodů“ u Strachotína. V kevlarových kalhotách a kožené bundě s chrániči je to trochu nepohodlné, ale pár takových výletů už jsem absolvoval a člověk si zvykne na všechno. Na schodech sedí tradičně rybáři a poměrně dost lidí vyrazilo po hrázi na procházku. Po pár desítkách metrů pozoruji ze spodního schodu vzlétat pisíka. Překvapivě brzy však narážím na krásného jespáka písečného. Sedám na zem a pták je za chvilku na dosah ruky. Dělám několik dokumentačních fotek a pak už se jen kochám z té až intimní blízkosti. Po chvíli se jespák obrací a pomalinku, za stálého lovení drobné vodní kořisti, cupitá ode mě. Zvedám se a pokračuji východním směrem. Brzy si všímám klučiny ležícího až dole u vody fotícího dvojici kamenáčků. Ti mu téměř vběhnou do sluneční clony teleobjektivu. Pak se zvedají a přeletují mi až k nohám. Opakuje se to stejné jako s jespákem. Opeření chlapíci zobou neviditelnou potravu na kraji vody a bezstarostně ťapou jen pár decimetrů ode mě. Ptáci, kteří prozatím neznají člověka a neví, co od něj mohou čekat. Po chvíli je také nechávám být a jdu se podívat za táhlou zákrutu břehu, abych mohl dalekohledem přehlédnout zbytek schodů až k přečerpávačce. V dálce jsou vidět jen přeletující pisíci reagující na blízkost výletníků. Jde se zpět.

Další zastávkou je pozorovatelná u Sedlece. Za stativákem tu potkávám známé tváře z Brna. Bahňáci jsou v pohybu. Nejprve je tu asi desítka jespáků obecných a několik bojovníků. Pak přilétají další alpiny a mezi nimi i jespák písečný. Ve vegetaci se na bahnech skrývá téměř dvacítka bekasin. Přeletující orel mořský zvedá ze skrytu rákosí sedm čápů černých a dvojici kolpíků. Na vodě loví kormoráni, v dálce je vidět na hladině kromě roháčů také jedna potápka černokrká a na protější straně se mezi chechťáky objevuje mladý racek malý. Někde se tu musí skrývat i slípka modrá. Naposledy byla zastižena včera. Pro první pozorovatele to musel být pořádný šok, vidět tuhle přerostlou modrou obludu s mohutným červeným zobákem dvojnásobné velikosti oproti naší slípce zelenonohé, jak si vykračuje mělčinami Nesytu.

Na závěr přejíždím k pozorovatelně na jižním břehu Mlýnského rybníka. Tady je to čistá nádhera. Sice silně pofukuje a vítr je ledový, ale bohatost ptačího osazenstva na mělčinách upuštěného rybníka dává zapomenout i na nepříjemně vlezlé počasí. Bahňáků, kachen, racků – desítky a stovky ptáků. Bojovníků musí být kolem čtyřiceti, jespáků obecných je také přes dvacet. Mezi nimi pak tři jespáci křivozobí, tři malí a tři píseční. Vodoušů tmavých jsou také dobře dvě desítky, k tomu stejný počet tenkozobců a jedna pisilka. Mezi kachnami, čírkami obecnými a poláky velkými se dají najít lžičáci, dvě ostralky, kopřivky a osamocená čírka modrá. U rákosí se mezi husami proplétá husice nilská a na bahnech pobíhají jak kulíci říční, tak píseční. Krásně je tu. I zde se objevuje mladý racek malý. Sleduji lovící hejno kormoránů a prohlížím nohy velkým rackům, ale odečíták žádný. Téměř dvě hodiny naprosté pohody. Občasný laický návštěvník, občasný cyklista, ale jinak klidný vzduch a dokonalý výhled. Díky příšeří pod zataženou oblohou mám pocit, že je mnohem později odpoledne.

Sedám na motorku a vracím se k Brnu. Potkávám menší dešťovou přeháňku, ale ten výživnější déšť přichází až dávno po mém návratu. Pěkné to bylo. Díky tahovému období jsem si do letošního birdlistu připsal čtyři druhy bahňáků. Ale už se těším, až se ještě podívám se sítí k Zouvalce. Den je sice už mnohem kratší, ale za pokus to stojí.