Je zataženo a co chvíli mírně sprchne. Teplota pár stupínků nad nulou, šedivá obloha, ale větve stromů jen mírně rozhoupané větrem. Aprílové počasí mi svým ztřeštěným smyslem pro bláznivé kotrmelce už začíná lézt na nervy. Noční odchyty jsem odepsal, ale na birding jsem ještě nerezignoval. V půl osmé ráno sedíme s Pepem v Molendovi a protože už jsou konečně otevřené hranice okresů, vyjíždíme k jihu.
V Hustopečích ven z dálnice, pár dědin a jsme u mokřadu na kraji vesničky o několika domcích. Předělávám teď svá stará pozorování do eBirdu a jsem zrovna v roce 2008. Tehdy jsem na tuto lokalitu jezdil co chvíli. Měl jsem odsud krásná pozorování a taky problémy, když jsem ji u některého z těch pozorování zmínil. Její jméno se tajilo a i když se teď poměrně běžně objevuje na avifu, přesto mám stále problémy být konkrétní. Byl jsem rušivým elementem mezi jihomoravskými tajiči a byl jsem jimi bedlivě sledován, hlídán a neustále nabádán ve stylu ne ne Roberte, tohle rozhodně není správné. Právě tady proběhlo historicky první úspěšné hnízdění husic liščích u nás. V posledních letech byla celá lokalita zcela vyschlá, ale teď to tu vypadá zase pěkně. A ten návrat ke starému se projevuje i hlasy ptáků, které slyšíme. Patří mezi nimi troubení bukače, měkké džin sýkořic, přerývaný zpěv modráčka, i kvičení chřástalů vodních.
Na nedaleké vysychající polní louži kmitají nožkama bojovníci (50 ex.) společně s jedním jespákem obecným a odpočívá tu všehochuť kachen – čírky obou druhů, lžičáci, kachny a kopřivky.
Přes Strachotín míříme k Lednici. Za Dyjí parkujeme a jdeme se projít k pozorovatelně na Pastvisku. I tady už jsou slyšet rákosníci proužkovaní a cvrčilky slavíkové. Dva spodní schůdky pozorovatelny jsou ohryzané bobry. Ptáci zpívají, přísný labuťák prohání na vodní hladině dvojice hus velkých a na kanále pod námi tence pískají letošní mladé kachny v prachové peří.
Tradiční zastávkou je pak hráz Mlýnského rybníka. Lehce poprchává a těsně nad hladinou loví po celé ploše rybníka stovky vlaštovek. Desítky jich odpočívají ve větvích blízkých stromů. Jednotlivě se mezi nimi dají najít břehule i jiřičky. Až na opačné straně vody je u rákosin shromážděno hejno hus tundrových, opozdilí ptáci táhnoucí k severu. Škoda, že jsou tak z ruky.
Pravým poštrejchnutím je pro birdera upuštěný Hlohovecký rybník, zvláště jeho západní konec. Motají se tu pisily, tenkozobci, jespáci bojovní, vodouši tmaví, ve vegetaci na mělčinách jsou mezi husami vodícími mladé skryti vodouši kropenatí a všude je bezpočet kachen, desítky zrzohlávek, lžičáků, čírek… Z jednoho místa zkouším sečíst husice liščí. Druh, za kterým se dříve cestovalo k Neziderskému jezeru, si tu v posledních letech našel domov – poznamenávám si 122 ptáků.
Na hrázi Nesytu dáváme papec a přitom prohlížíme hladinu, která je také plná života. Všímám si páru morčáků prostředních, ke kterým později přibývají další tři (M+2F). Na vodou se pohupují zatím jen racci chechtaví a rybáci obecní, ale brzy tu budou i racci malí a další druhy rybáků. Kéž už by se konečně oteplilo. Stavujeme se ještě na pozorovatelně u Sedlece a naprosto spokojení se pomalu vracíme k severu. Jedeme přes hřeben Pálavy. Nad Pavlovem krouží vysoko na obloze čáp černý. Náš poslední nový druh do letošního birdlistu.
Ahoj Roberte, musím tě opravit. Hlohovecký rybník neni upuštěný. Takový luxus jako ztrácet vodu si ani letos nemůžeme dovolit. Správně je „nenapuštěný“ 🙂
Vlasta Sajfrt
Ahoj Vlasťo, díky za opravu. Čert nikdy nespí, příště budu při volbě výraziva opatrnější. 🙂 Měj se. d.
Nebo použij slovo letněný. Nejde o sucho. Vodu na Hlohovecký naskladněnou máme a v červenci poznáš kde. Přikup si vysoké holínky 🙂
Vlasťo, že by nakonec byli letos bahňáci i na N…? 🙂
Ondro, tam leda na hóóódně vysokých nohách. Možná na S….