Už to musí být dobře půldruhého měsíce, co jsem si kousek od baráku, na takové svažité, buření a keři zarostlé louce kousek od lesa, vysekal dva koridory na sítě. Vloni jsem tam koncem října asi třikrát zajel a pár drobků jsem okroužkoval. A dnešní sváteční a hlavně volný den uprostřed týdne k něčemu podobnému přímo vybízí. Zvláště, když ho ptákům nechci věnovat celý. Samozřejmě to bude otázka toho, jestli ráno vylezu z postele, říkám se večer.
Překvapivě ale ráno procitám před pátou a spát se mi už nechce. Balím saky paky a vyjíždím ty dva kilometry k lesu. Parkuji na kraji zahrádkářské kolonie. Je tma, obloha je zatažená, nesvítí ani hvězdička. Rozsvítit čelovku a s tyčkami přes rameno se přesunuji kolem posedu a zásypu pro zvěř k těm svým proužkům vysekaným mezi keři ve vysokém, teď už uschlém a po prsa sahajícím zlatobýlu.
Nataženo mám za chvíli, dvanáctku a osmnáctku kousek od sebe, mezi ně pak stavím stolek a židličku. Kolem je ticho. Teprve s přibývajícím světlem začínají cvakat červenky. Dokonce se z oblohy ozve cvrčala. Prvním ptákem v síti, a to až hodinu po natažení, je v sedm právě červenka. Pak pěvuška a střízlík.
Je tu fajn, nikde nikdo, jen hlasy ptáků v okolí – datel, žluna zelená, skupinka kvíčal, několik hejn dlasků, přeletující sojky, další cvrčala a vzdálené trumpetky severských hýlů.
Když to chci v půl desáté sbalit, nacházím v hluboké kapse italky dokonce sojku. Na tohle jsou italky dobré, udrží kdeco, jen to vyplétání je díky bohaté síťovině trochu obtížnější. Chytá se ještě pár koňader a tak to balím přesně v deset. Pěkné to bylo, zvlášť když jsem od Sedla ke konci října nechytal a nekroužkoval. Jsou to sice tři týdny, ale připadá mi to jako půl roku.
odchycené druhy: červenka obecná, střízlík obecná, pěvuška modrá, stehlík obecný, zvonek zelený, dlask tlustozobý, mlynařík dlouhoocasý (2 ex.), sojka obecná, sýkora modřinka (5 ex.), sýkora koňadra (12 ex.), sýkora babka – 27 ptáků 11 druhů
