Dostat se odpoledne výpadovkou k dálnici směr Břeclav, je tentokrát především o trpělivosti. Na silnici je nějaký ťukanec, provoz je sveden do jednoho pruhu a pohybuje se, alespoň chvílemi, téměř šnečím tempem. No čo už? Počasí je nádherné, obloha bledě modrá, bezvětří a teplota šplhá ke 20°C. S Petrem Podzemným jedeme k Blučině natáhnout přes noc pár metrů sítí.
Zdejší mokřad je plný života. Ve vzduchu jsou stále vidět nějací bahňáci. Nejhlasitější jsou vodouši rudonozí, ale objevují se i první vodouši bahenní, a co chvíli nad námi toká bekasina otavní. Nízko nad terénem se také čas od času objeví skupinka jespáků bojovných. Bekasiny otavní vzlétají z podmáčené vegetace jedna za druhou, desítky ptáků. A to jen v místech se sítěmi. Kolik jich musí být na celé lokalitě? Stejně tak sluček vyšlapuji asi pět a Petr jich jednom místě počítá snad 20!
S ubývajícím světlem začínají ve vzduchu lovit netopýři. Po západu slunce se jimi obloha jen hemží – je jich dobře 150. Podle velikosti přinejmenším dva druhy. Stále je ještě slyšet lindušky luční a konipasy luční. Od vesnice tokají koroptve. S padající tmou se z rákosí rozezpíval modráček. Sedáme k Lolkovi na skládací židličky a vychutnáváme si vlahou hvězdnatou noc. Během noci a rána se podařili odchytit dva vodouši rudonozí (jeden s českým kroužkem), slučka, bekasina otavní a jespák bojovný. Po ránu probírá keř v blízké strouze datel a ukazuje se jespák obecný. Provozem hustým jako včera odpoledne, se vracíme do Brna.
Jedna z nezčetných bekasin otavních (Gallinago gallinago) zdržujících se na lokalitě.
