Po jedné noci na Sedle začátkem září jsem se na místo činu vrátil, tentokrát na noci tři. Výběr termínu nebyl náhodný, protože po celý týden tu má službu Ondra s Terkou a malým Filipendulou, tedy rodinka, kterou mám moc rád. Ondru jsem vloni dokonce po jedné bujaré noci v Sedleci u Kuby adoptoval. 🙂
No a společenská stránka mého pobytu vysoce převažovala nad tou ptáčkařskou či kroužkovatelskou. Počasí totiž odchytům příliš nepřálo, a i když to občas vypadalo nadějně, vždy se něco na poslední chvíli zvrtlo a počty kroužkovaných ptáků byly nakonec zanedbatelné. Ale čo už? Hned první večer jsme ještě za příjemného počasí stihli udělat ohníček, v jeho teple jsme příjemně poklábosili, okoštovali pár vzorků červeného, a ještě si ze sítě přinesli jednoho sýce.
Nebudu psát, co ve mně pobyt na Sedle vyvolává, opakoval bych se. To se můžete dočíst třeba zde. Zdejší místo pro mě má stále obrovský emocionální náboj. Občas, při stále opakovaných nočních kontrolách s nulovým výsledkem a v dešti sice nemusí být patrný, ale při zpětném pohledu to stále zůstává stejné. Rád se sem vracím a zřejmě se v budoucnu ještě vracet budu. Vždyť za necelý měsíc tu budu zase, a tentokrát na celý týden.
Dnes tedy bez rozsáhlejšího komentáře, jen s několika fotografiemi pořízenými mobilem.
Pohled od stanice směrem k Polsku. Vlevo náznak porostu z umělohmotných vánočních stromků, rekreační budovy v sedle, „ufo“ a před námi potrhaná nízká oblačnost.
Opačný pohled od „ufa“ směrem ke stanici složené z pracovní unomobuňky a maringotky sloužící za nocležnu.
Výhled oknem ze stanice k sítím. Zde jsou kroužkováni všichni odchycení opeřenci.
